Mezi kanály a krátery
Mars byl kdysi považovaný za protkaný systémem zavlažovacích kanálů – tmavých žlabů, které se roztahovaly po povrchu planety a které byly vykopány inteligentní společností žíznivých marťanů. Astronom, který tuto myšlenku prosazoval, propůjčil své jméno kráteru na jednom z nejnovějších snímků sondy ESA Mars Express. Ten se jmenuje Lowellův kráter.
Americký astronom a spisovatel Percival Lowell je zřejmě nejznámější právě díky popularizaci teorie kanálů na konci 18. a počátku 19. století. Jako první s touto myšlenkou přišel italský vědec Giovanni Schiaparelli, který si během pozorování Marsu v sedmdesátých letech 18. století všiml přítomnosti tmavých čar na povrchu planety. Schiaparelli tyto útvary označil jako „canali“, což ovšem nebylo překládáno v původním slova smyslu jako „rýhy“ nebo „rokle“, ale jako „kanály“. A to navozovalo dojem něčeho s umělým původem.
Zatímco tyto „canali“ se později ukázaly být toliko optickou iluzí poté, co se zlepšila kvalita a přesnost astronomických pozorování, marťané coby stavitelé kanálů přetrvali ještě nějakou dobu a měli zásadní vliv na podobu sci-fi své doby. Svůj podíl na tom zřejmě měla i industrializace – spojená s výraznou regulací vodních toků na Zemi v 19. století.
Lowell založil čistě pro pozorování Marsu observatoř v Arizoně (USA). Planeta totiž nesmírně přitahovala jeho zvědavost a probouzela představivost. Navzdory jeho širšímu astronomickému zájmu o naši Sluneční soustavu – včetně předpovědi existence „Planety X“ nacházející se za Uranem, která se později zhmotnila v Pluto – Lowell měl zvláštní slabost pro čtvrtou planetu. Astronomové proto považovali za příhodné dát jeho jméno kráteru, jenže je zachycený na snímcích sondy ESA Mars Express.
Data byla získána v průběhu sedmi různých přeletů sondy nad oblastí, z nichž pak byl seskládaný výsledný snímek. Oběžná dráha Mars Expressu v uplynulých měsících dovolila provést několik nových pozorování Lowellova kráteru, která byla společně se staršími daty využita k vytvoření nového detailního pohledu.
Lowellův kráter má průměr přibližně 200 km a nachází se v oblasti známé jako Aonia Terra, což je v oblasti jižních vysočin. Dopadová událost, která vedla k jeho vzniku, nastala před 3,7 až 3,9 miliardami let. Od té doby jej poznamenala eroze a zanášení. Dno kráteru bylo pokryto novým materiálem a zarovnáno různými vrstvami usazenin. Vnější stěna je pak pokryta dunami a poznamenána průrvami.
Na snímku je též patrný kruh hor zvedající se ze dne kráteru a dosahující délky 90 km. Předpokládá se, že jde o pozůstatek tzv. středového pahorku, který vznikl společně s kráterem. Ohromná energie dopadové události způsobila vyvržení materiálu vzhůru, přičemž vzápětí se zřítil zpět dolů. Tím vytvořil komplexní morfologii viditelnou na snímku s nepravidelným pohořím kolem středu kráteru.
Podobné útvary jsou k vidění na dalších kráterech na Zemi, Venuši, Merkuru a Měsíci. Jeden z významných pozemských kráterů, který se takto vyznačuje, je kráter Chicxulub. Ten hrál hlavní roli ve vyhynutí dinosaurů před 66 milióny let. Studie a simulace provedené u kráteru Chicxulub, který je přibližně stejně velký jako Lowellův kráter, ukazují, že i on měl středový pahorek, který ale nebyl stabilní a časem zkolaboval.
Sonda Mars Express je na oběžné dráze čtvrté planety Sluneční soustavy od roku 2003 a poskytuje množství cenných informací o našem planetárním sousedovi.