Čtyřicet let s družicemi Meteosat

Počasí – a zvláště pak extrémní počasí – má vliv na vše, co děláme. Vidět celý disk Země přitom dovoluje meteorologům pozorovat vyvíjející se systémy počasí, stejně jako určovat rychlost a směr větru na základě pohybu oblačnosti. Hurikány v Atlantském oceánu se objevují na snímcích družic Meteosat mnohem dříve, než dospějí nad pevninu – a data z družic pomáhají předpovídat směr jejich pohybu.

Před meteorologickými družicemi závisely předpovědi na pozorováních ze země, lodí nebo bójí, společně s informacemi o atmosféře poskytovanými radiosondami, draky a letadly. Družice ovšem poskytly nové pole informací, které - společně s novými počítačovými modely – pomohlo vytvořit spolehlivější a dlouhodobější předpovědi.

Meteosat byl důležitým mezníkem v evropské spolupráci v kosmickém prostoru. Jednotlivé země byly průkopníky monitorování ionosféry z vesmíru a Evropská kosmická konference v šedesátých letech se shodla na principu evropského meteorologického satelitu. Ovšem až s příchodem programu Meteosat začal být potenciál tohoto segmentu naplňován.

Meteosat začal jako francouzský projekt se zapojením agentury CNES a Francouzské meteorologické služby. Ve stejné době organizace ESRO (European Space Research Organisation, předchůdce ESA) zvažovala možnosti družic na polárních nebo geostacionárních oběžných drahách. ESRO se rozhodla vsadit na geostacionární satelit, který by ovšem představoval duplikaci francouzského projektu.

Po dlouhé době hledání shod a vyjednávání byly položeny základy projektu Meteosat, který se z čistě francouzského stal evropským. Bylo rozhodnuto ustanovit pobočku ESA v Toulouse, odkud byl následně Meteosat vyvíjený a řízený.

Družice Meteosat-1 odstartovala 23. listopadu 1977 ve 13:35 h GMT z mysu Canaveral na Floridě. Operační oběžné dráhy pak dosáhla 7. prosince 1977 a o dva dny později odeslala první snímek. Mj. šlo o první družici na geostacionární oběžné dráze, která sledovala i vodní páru v atmosféře.

Nová družice vyžadovala velké zlepšení ve výpočetním výkonu ESA: jak z hlediska telemetrie, tak z hlediska zpracování snímků. Z pozice nad greenwichským poledníkem mohl Meteosat-1 skenovat celý disk Země každých 30 minut, přičemž data byla poskytována uživatelům v téměř reálném čase.

Od vypuštění prvního Meteosatu uplynulo čtyřicet let plných snímkování a meteorologických dat od něj i jeho následníků, což dovolilo významným způsobem zlepšit předpověď počasí. On-line je k dispozici série 35 let snímků z družic Meteosat a tato řada dále pokračuje jako důležitý nástroj při řešení otázek spojených s klimatem.

Ačkoliv původní meteorologické družice nebyly považovány za nástroje pro sledování změn klimatu, snímky změn v zemském pokryvu nebo polárním ledu a data o povrchových teplotách moří se stala velmi užitečnými pro klimatický výzkum a modelování.

Uplynulo téměř deset let mezi startem družice Meteosat-1 a oficiálním založením Eumetsatu: evropské organizace vytvořené s cílem využívat družicová data pro meteorologický a klimatický výzkum v rámci globální komunity. Dnes s jasnou operační odpovědnostní a financování se Eumetsat stal globálním hráčem v družicové meteorologii. S třiceti členskými státy pokračuje Eumetsat ve spolupráci s ESA ve vývoji nových družicových programů.

Program Meteosat vždy disponuje jednou operační družicí na pozici 0 délkových stupňů. Družice MSG (Meteosat Second Generation) zachovala oproti první generaci válcovitou podobu, ale byla dvaapůlkrát větší a nabídla lepší rozlišení, 12 spektrálních kanálů (oproti původním třem) a rychlejší skenování.

Pokud se podíváme do budoucnosti, pak je ve vývoji řada MTG (Meteosat Third Generation). I ta by měla mít nové schopnosti jako je například detekce blesků. Každopádně garantuje pokračování evropského monitorování atmosféry z vesmíru do třicátých let tohoto století.