Družice CryoSat detekovala náhlý úbytek ledu kolem Jižního antarktického poloostrova
„Ledová mise“ ESA detekovala významný úbytek ledu v Antarktidě: a to v oblasti, která byla dosud považována za stabilní.
Nejnovější zjištění týmu vědců britské Bristolské univerzity ukazují, že ačkoliv nic nenaznačuje oteplování, mnoho ledovců kolem Jižní antarktického poloostrovu náhle začalo ztrácet led do oceánu. Od roku 2009 se tak děje rychlostí zhruba 60 kilometrů krychlových za rok.
Tím se oblast stala jedním z největších podílníků v Antarktidě na růstu hladiny světového oceánu: přidala do něj za posledních šest let více než 300 kilometrů krychlových vody. Některé ledovce při pobřeží dnes ubývají na tloušťce až čtyři metry za rok.
Před rokem 2009 přitom 750 km dlouhý Jižní antarktický poloostrov nevykazoval žádné změny.
„Zdá se, že někdy kolem roku 2009 se začal ledovcový šelf ztenčovat a podpovrchové tání ledovců dosáhlo kritického bodu, kdy začalo docházet k náhlému úbytku ledu,“ uvádí Dr. Bert Wouters z Bristolské univerzity, který je vedoucím celé studie.
„Ve srovnání s jinými oblastmi Antaktidy je ovšem Jižní poloostrov málo probádaný. Důvodem je skutečnost, že v minulosti nevykazoval žádné změny – což je svým způsobem ironické.“
Studie vzala v potaz pět let měření provedených misí ESA CryoSat, která využívá pokročilý radarový altimetr. Ten je schopen měřit odchylky ve výšce ledu s vysokým rozlišením. To dovoluje zaznamenávat změny v jeho objemu s bezprecedentní přesností.
Úbytek ledu v oblasti je přitom tak velký, že dokonce způsobil změny v zemském gravitačním poli. Ten byl dokonce detekovaný misí NASA GRACE (Gravity Recovery and Climate Experiment).
„Skutečnost, že takové množství ledovců v tak velké oblasti začalo náhle odtávat, je opravdu překvapivá. Ukazuje na velmi rychlou reakci ledového příkrovu: během několika málo let se kompletně změnila dynamika režimu,“ vysvětluje Dr. Bert Wouters.
Klimatické modely ukazují, že náhlé změny nemohou být vysvětleny jen změnou v množství sněhových srážek nebo teplotou vzduchu. Namísto toho je nejpravděpodobnějším vysvětlením úbytku oteplování oceánů.
Mnoho z plujících ledovců v oblasti zároveň slouží k udržení pevninského ledu, který se pak nemůže pohybovat. Jinak se také dá říci, že led na hladině zpomaluje sesuv ledovců do oceánu.
Access the video
Ovšem západní větry, které obepínají Antarktidu, v posledních desetiletích nabraly na důrazu, a to v reakci na ohřívání klimatu a ztenčování ozónové vrstvy. Silnější větry tlačí teplou vodu ze Severního oceánu směrem k pólům, kde zapříčiňuje odtávání ledovců a plovoucího ledu zespodu.
Ledovcové šelfy v oblasti za poslední dvě desítky let přišly zhruba o jednu pětinu své síly, což vedlo k redukci síly tlačící na ledovce. Klíčovou obavou přitom je, že většina ledu na Jižním antarktickém poloostrově leží na dně pod hladinou mořské vody, přičemž zasahuje hluboko do vnitrozemí. Což znamená, že pokud ledovce ustoupí, teplejší voda je bude „pronásledovat“ do vnitrozemí a rozpustí ještě více.
„Abychom přesně stanovili příčinu změn, musíme nashromáždit více dat. Detailní znalost geometrie místního ledového šelfu, topografie dna oceánu, síly ledového pokryvu a rychlosti pohybu ledovců – to vše je kritické pro předpověď, jak bude ztenčování dále probíhat,“ uvádí Dr. Bert Wouters.
Zjištění byla publikována v časopise Science 21. května 2015.
