Družice CryoSat odhaluje tajemství hlubin
„Ledová mise“ ESA CryoSat byla použita k vytvoření nové gravitační mapy, která odhalila tisíce dosud nezmapovaných podmořských hor, hřebenů a hlubokooceánských struktur. Což nám nabízí zcela nový pohled na ty části oceánů, které nabízejí stopy formování a rozpadu kontinentů.
Družice CryoSat nese radarový výškoměr, jehož hlavním úkolem je poskytovat detailní měření výšky světového ledovce. To nám umožňuje sledovat, jak se zásoby ledu mění: a to jak v průběhu sezóny, tak zásluhou klimatických změn.
Ovšem CryoSat funguje bez ustání; ať je pod ní led nebo ne. Což znamená, že družice může měřit výšku hladiny světového oceánu. Tato měření pak lze využít k vytvoření globálních mořských gravitačních modelů a z nich následně odvodit mapy mořského dna.
Ačkoliv jsou lidskému oku neviditelné, hladina moře má své hřebeny a svá údolí, které odráží topografii oceánského dna – ovšem v mimořádně zredukovaném měřítku.
Díky gravitaci způsobené hmotou podmořské hory způsobuje vytvoření vyvýšeniny na mořské hladině, která měří až několik metrů. Hlubokooceánské příkopy pak mají opačný efekt.
Tyto útvary mohou být snadno detekovány za použití radarové altimetrie z vesmíru.
Vědci z Scripps Institute of Oceanography při Kalifornské univerzitě v San Diegu a jejich kolegové se zaměřili na dva zdroje družicových dat, aby vytvořili gravitační mapu zrcadlící útvary na dně oceánu. A to s dvojnásobně vyšší přesností, než jakou nabízí předchozí mapy vytvořené před dvaceti lety.
Využili pozorování z družice CryoSat, která byla získána nad oceány během posledních čtyř let, stejně jako měření z americko-francouzské mise Jason-1. Ta měnila mapy gravitačního pole už více než dvanáct let.
V kombinaci s existujícími daty zobrazuje nová mapa, popsaná v magazínu Science, detaily tisíců podmořských hor zvedajících se kilometr nebo i více ze dna oceánů.
Nová mapa nabízí geofyzikům nový nástroj, s jehož pomocí mohou studovat dosud málo známé odlehlé oceánské pánve a procesy jako je například rozšiřování mořského dna.
„Díky této mapě můžeme jasně vidět, kde jsou nyní třeba hlobokozónní kopce, které jsou nejobvyklejším útvarem na zemském pokryvu planety,“ uvádí hlavní autor článku ve Science a profesor geofyziky na Scripps David Sandwell.
Autoři studie uvádí, že mapa poskytuje nové okno do tektoniky hlubin oceánů.
Dříve neznámé útvary zachycené na mapě zobrazují nově odhalené kontinentální spojení mezi Jižní Amerikou a Afrikou stejně jako nové důkazy týkající se rozsahu sopek na mořském dně v Mexickém zálivu, které byly aktivní před 150 milióny let a nyní jsou pohřbeny pod vrstvami sedimentů, které jsou místy až kilometr silné.
Jedním z nejdůležitějších využití tohoto „nového“ mořského gravitačního pole je zlepšení odhadů týkající se hloubky osmdesáti procent světového oceánu, které zůstává pohřbeno pod silnou vrstvou sedimentů.
Nová mapa také poskytne základy pro novou verzi map dna oceánu v aplikaci Google Maps, díky níž se vyplní prázdná místa v profilech mořského dna.
Spoluautor projektu a projektový manažer vývoje mise CryoSat z ESA Richard Francis k tomu podotýká: „Ačkoliv hlavním posláním CryoSatu je studium kryosféry, bylo nám jasné, že zvolená oběžná dráha přinese neocenitelné informace také pro mořskou geodézii – a naše práce to jen dokazuje.“
