Družice CryoSat rozkrývá tání ledovců v Patagonii
Družice ESA CryoSat pokračuje v získávání dat o tom, kolik mořského ledu ubylo a jak se mění ledovce v Antarktidě a Grónsku, přičemž překonala svůj původní záběr. Aktuálně „nad plán“ zjistila, jak podléhají změnám také horské ledovce.
Na celém světě ledovce ustupují. I díky tomu byla v posledních patnácti letech voda z roztátých ledovců hlavní příčinou růstu hladiny moří.
Pokud nepočítáme Antarktidu, tak je domovem největších ledovců na jižní polokouli Patagonie. Některé z místních ledovců ovšem tají rychleji, než je běžné jinde na světě.
To je dáno tím, že zdejší počasí je relativně teplé a ledovce typicky končí ve fjordech nebo jezerech, což zrychluje povrchové tání a způsobuje jejich rychlejší tok a ztrátu ledu. Odtávání je tak v podobném rozsahu, jako u ledovců na okrajích.
Je evidentní, že je potřeba monitorovat a pochopit dynamiku ledovců. A to nejen v Patagonii, ale globálně.
Jenže na celém světě je přibližně 200 tisíc ledovců, a to ještě zpravidla v nepřístupném terénu. Udržovat lokální monitorovací systémy je u nich extrémně obtížné.
Pokud se ale podíváme do vesmíru, družicové radarové výškoměry mapují úbytek ledu v posledních 25 letech. Jenže jejich rozlišení je příliš hrubé pro mapování právě malých horských ledovců.
Naštěstí se našel způsob: nová metoda zpracování dat z družice CryoSat dovoluje i tyto ledovce mapovat v dostatečném rozlišení.
Noel Gourmelen z Edinburské univerzity to komentuje: „Technika zpracování křivek se liší od konvenční radarové altimetrie. Díky novátorskému interferometrickému módu na družici CryoSat nyní vidíme interakci radarových vln s povrchem.“
„Pak můžeme z dat získat více elevačních bodů namísto obvyklého jednoho jediného. Jde o revoluci ve využívání družice CryoSat nad komplexními ledovými terény, které tak můžeme vidět ve větších detailech, než bylo dříve možné.“
Přednáška publikovaná v časopise Remote Sensing of Environment popisuje, jak může být tato technika využita k odhalení komplexních struktur v měnící se výšce patagonských ledovců.
Luca Foresta, též z Edinburské univerzity, vysvětluje: „S pomocí CryoSatu jsme zjistili, že mezi lety 2011 a 17 docházelo k rozsáhlému ztenčování, zvláště v severní části ledových polí.“
„Například ledovec Jorge Montt, který stéká do oceánu, ustoupil o 2,5 km a každoročně přišel o 2,2 miliónu tun ledu. Ledovec Upsala, který končí v jezeře, pak každoročně přišel o 2,68 miliónu tun.“
„Ve srovnání s nimi ovšem se největší ledovec v Jižní Americe Pio XI rozšířil a nabýval na hmotě zhruba 0,67 miliónu tun ročně.“
Během celého studovaného šestiletého období patagonská ledovcová pole ztrácela průměrně 21 miliónů tun ročně, což pro světový oceán znamená zvýšení hladiny o 0,06 mm. Jde také o nárůst o 24 procent ve srovnání s úbytkem ledu mezi lety 2000 a 2014.
Studie je publikována ve stejné době, kdy dochází ke zveřejnění nových datových sad družice CryoSat získaných nad Grónskem. Krom zhruba šesti miliard měření provedených během šesti let použili výzkumníci tuto datovou sadu k vytvoření digitálního elevačního modelu grónského ledového pokryvu a nové mapy rychlosti odtávání.
Flora Weissgerberová z Edinburské univerzity k tomu dodává: „Díky interferometickým možnostem družice CryoSat a nové schopnosti zpracování elevačních bodů můžeme vytvářet nové elevační modely a jejich změny právě na datech z Grónska."
„Tato unikátní datová sada ve vysokém rozlišení dovolí lépe namodelovat a zvýšit naše poznání toho, o jak moc ledu Grónsko přichází.“
Mark Drinkwater z ESA k tomu poznamenává: „Tento přístup otevírá dveře k tomu, co bude rutinou při budoucích polárních topografických družicových misích. Zvláště pak při aktuálně studované družici PIST (Polar Ice and Snow Topography), která by se mohla stát součástí rozšiřování programu GMES/Copernicus.“