Družice Envisat sleduje islandskou sopku

Ve dnech 17. a 19. dubna vanul západní vítr, takže hnědošedý sloupec prachu směřoval přibližně jihovýchodním směrem nad Atlantský oceán. Dvacátého dubna je možné pozorovat výrazně menší množství popílku chrleného sopkou.

Na nejnovějším snímku z Envisatu, který byl pořízený dnes ve 13:36 h středoevropského času, je vidět ještě méně popílku. Envisat monitoruje sopku od okamžiku, kdy se 20. března probudila k životu. Nejnovější snímky oblasti, které pořizuje družice Envisat, jsou k dispozici skrze službu MIRAVI (MERIS Image Rapid Visualisation). Jedná se o službu zdarma, která nevyžaduje žádnou registraci – jejím cílem je generovat snímky z nezpracovaných dat získaných přístrojem MERIS (Medium Resolution Imaging Spectrometer) a zajistit jejich publikaci on-line co nejdříve po pořízení.

Snímky získávané přístrojem MERIS nabízejí jasnou představu o tom, co se děje nad sopkou, a navíc poskytují informace o výšce sloupce sopečného prachu v atmosféře.

Vědci ze Svobodné berlínské univerzity přitom vyvinuli experimentální algoritmus pro odvození výšky sopečného oblaku z měření, která přístroj MERIS provedl ve dnech 17. a 19. dubna.

Algoritmus, který je operačně nasazený v pozemním segmentu MERISu, je normálně užívaný k určování výšky mraků pro zpřesňování předpovědí počasí a srážek. Podobný algoritmus, založený na využití metody určování výšky v závislosti na absorpci kyslíku (zhruba 0,76 mikronů), je nyní experimentálně aplikovaný na určování výšky oblaku popílku chrleného při sopečné erupci.

„Tuto metodu normálně aplikujeme na mraky pro sledování výšky, do které dosahují. Nyní jsme stejnou techniku nasadili na sopečný popílek z islandské sopky. Výsledky přitom ukazují, že metoda pracuje, takže nyní můžeme určovat ´základní výšku´ popílkového mraku – a máme naději, že s její pomocí dokážeme lépe předpovídat šíření popílku do budoucna,“ uvádí profesor Juergen Fischer ze Svobodné berlínské univerzity, který výškové mapy poskytl.

Dne 17. dubna dosahoval vrcholek oblaku sopečného popílku kousek od místa svého vzniku nad jižním pobřežím Islandu výšky pěti kilometrů, aby následně klesnul do dvoukilometrové „cestovní výšky“. O dva dny později pak masivní a široký oblak sopečného popílku zůstával už jen v nižších vrstvách atmosféry, když v blízkosti sopky zasahoval maximálně do dvoukilometrové výšky.

Podle profesora Fischer tyto předběžné výsledky přesně korespondují s měřeními provedenými během výzkumných letů a s používanými počítačovými modely šíření sopečného popílku. Ve vývoji je přitom složitější algoritmus pro přesnější monitorování rozptýlení sopečného popílku.

Pro sledování vývoje oblaku popílku jsou využívána i další satelitní data stejně tak výsledky pozemních měření. Další informace je možné získat na odkazech v pravé části této stránky.