Družice Galileo jsou na správné cestě na operační dráhu
Protože všechny palubní systémy fungují výtečně, bylo rozhodnuto začít přesouvat družice navigačního systému Galileo vypuštěné minulý měsíc na cílové oběžné dráhy.
Sedmá a osmá operační družice systému Galileo byly vypuštěny společně 27. března na palubě rakety Sojuz. Ta je dopravila na kruhovou oběžnou dráhu ve výšce 23522 km nad Zemí.
To bylo zhruba 300 km nad pracovní dráhou. Jak je standardem pro většinu kosmických misí, na finální dráhu se družice dopravují vlastními silami za pomoci palubních motorů.
To je obzvláště důležité pro navigační družice, jako jsou třeba právě satelity systému Galileo, u kterých je velmi přesné navedení na oběžnou dráhu základním předpokladem správné činnosti.
Pozemní přijímače uživatelů pak derivují svoji pozici z času, za který navigační signál doraz k vesmíru k nim – a zároveň palubní atomové hodiny na družicích Galileo jsou synchronizované s přesností na miliardtiny sekundu. Pro přesnou navigaci pak orbitální pozice musí být známá s přesností na centimetry.
Dvě nejnovější družice Galileo provedly všechny manévry série LEOP (Launch and Early Operations Phase). Oznámil to řídicí tým této fáze letu, který sídlí v Toulouse v prostorách francouzské kosmické agentury CNES.
Manévry v rámci fáze LEAP přitom začaly bezprostředně poté, co byla dokončena automatická inicializace družic po dosažení oběžné dráhy. Na jejich úspěšné provedení dohlížel společný tým specialistů ESA a CNES.
Jejich prvním úkolem krátce po startu bylo zkontrolování, zdali se sluneční baterie správně rozevřely a zdali jsou orientované na Slunce. Když se ujistili, že ano, bylo možné přepnout obě družice z palubních baterií na prakticky neomezenou energii ze Slunce.
Dalším úkonem bylo postupné zapínání jednotlivých systémů družic a kontrola, zdali během startu nedošly k úhoně.
Zároveň probíhala postupná změna oběžné dráhy, kdy byly trysky družic zapínány na krátké časové úseky – řádově na minuty. Po každém zážehu následovala pečlivá kontrola změny oběžné dráhy, aby bylo jisté, že se družice pohybují po plánované trajektorii.
Jakmile družice prošly bez ztráty kytičky úvodními testy, další řízení jejich letu bylo předáno do řídicího střediska v německém Oberpfaffenhofenu (které provozuje SpaceOpal, což je společný podnik německé organizace DLR a italské firmy Telespazio). To připravilo finální testování ve vesmíru (IOT, In-Orbit Testing), které se skládá ze dvou fází: jednak z přejímky vlastní družicové platformy, jednak z jejího navigačního a vyhledávacího plus záchranného vybavení.
Nyní – v době, kdy družice směřují na svá finální místa na oběžných drahách – probíhá přejímka platforem.
Za několik týdnů pak bude aktivován navigační plus vyhledávací a záchranný systém, který také projde důkladným testováním. Tato fáze zkoušek bude řízena ze střediska ESA v belgickém Redu, které je mj. vybavené parabolickou anténou o průměru dvacet metrů pro zachytávání signálu ve velmi vysokém rozlišení.
Týmy LEOP alternují mezi středisky CNES v Toulouse a ESOC (European Space Operations Centre) v německém Darmstadtu. Takže úvodní fáze operací následujícího páru družic Galileo bude dozorována z ESOCu. S vypuštěním těchto dvou satelitů se počítá v průběhu letošního září.
