Družice monitorují sesuvy půdy v Alpách

Ledovec Aletsch, který je v Alpách největší, ustupuje v poslední době průměrně o 50 metrů ročně. Horniny, které byly dříve zadržované ledovou masou, jsou postupně uvolňovány, čímž dochází ke vzniku nestability podloží. Z tohoto důvodu je ledovec Aletsch unikátní oblastí, kde mohou vědci zkoumat, jak mají změny v ledovém pokryvu vliv na dlouhodobou a krátkodobou stabilitu půdního podloží.

Aby bylo možné sledovat tyto průběžné změny, tak byla na ploše dvou kilometrů čtverečních v jihovýchodní části ledovce – oblasti známé jako oblast Moosfluh – instalována už v roce 2013 sada měřících přístrojů. Stalo se tak pod patronací Švýcarského federálního institutu technologie v Zurichu.

V září a říjnu 2016 zaznamenala oblast Moosfluh mimořádné zrychlení pohybu. Deformace vytvořila několik hlubokých prasklin a uvolnění hornin, které zablokovalo tradiční pěší stezky. Dále měla vliv i na lanovou dráhu, která se nachází v blízkosti svahu.

Aby bylo možné studovat rozsah sesuvů půdy v co nejširším kontextu, byly analyzovány i radarové snímky z mise Sentinel-1 v období od srpna do listopadu 2016. Tím vznikly mapy rychlosti změn nestability inkriminované oblasti. Stalo se tak v rámci programu ESA GEP (Geohazards Exploitation Platform).

Satelitní data také pomohou vědcům definovat nejaktivnější oblasti a vybrat místa, kam na zemi umístit další sledovací přístroje.

„S pomocí družicových data a GEP jsme byli schopni zlepšit naši schopnost sledovat prostorové rozšíření změn v pokryvu na Moosfluh. Stejně tak poskytuje lepší interpretaci probíhajících fyzikálních procesů během kritické fáze,“ uvádí Andrea Manconi z ETHZ.

GEP je jednou ze šesti platforem TEP (Thematic Exploitation Platforms) vyvinutých ESA pro komunity uživatelů dat.

Cloudové platformy poskytují on-line přístup k informacím, procesní nástroje a výpočetní výkon pro spolupráci. Dovolují získání informací z velkých datových sad získávaných v rámci evropského programu GMES/Copernicus a dalších projektů dálkového průzkumu Země.

Mise GMES/Copernicus Sentinel-1 se sestává ze dvou družic, které jsou mimořádně užitečné právě při monitorování geofyzikálních rizik, jako jsou třeba sesuvy půdy. Každý satelit nese radarový senzor schopný detekovat i malé změny v zemském pokryvu mezi dvěma přelety, tedy každých šest až dvanáct dní.

Frekvence získávání dat z mise Sentinel-1 společně s procesními nástroji GEP může dovolit rychlou detekci nestabilit svahů a rizik z toho plynoucích.