Družice nabízejí nový pohled na zemětřesení
Družicové radarové snímky loňského zemětřesení na Novém Zélandu mění způsob, jakým uvažujeme o rizicích spojených právě se zemětřeseními v oblastech, kde se setkávají zemské tektonické desky.
Zemětřesení o síle 7,8 stupně zasáhlo Nový Zéland 14. listopadu 2016, přičemž jeho epicentrum bylo na Jižním ostrově nedaleko města Kaikoura. Šlo přitom o jedno z nejlépe zdokumentovaných zemětřesení v historii.
Bezprostředně poté začal tým vědců z Nového Zélandu, Velké Británie a Spojených států studovat radarové snímky družic Sentinel-1 (součást evropského systému dálkového průzkumu Země GMES/Copernicus) a ALOS-2 (satelit provozovaný Japonskem), aby změřil rozsah pohybu zemského pokryvu.
Zjistili, že zemětřesení způsobilo zvednutí země o 8 až 10 metrů, některé doplňkové objekty jako třeba silnice překračující přes zlomy se zvedly až o 12 m. Způsobilo také rozsáhlé sesuvy a také tsunami.
Některé radarové snímky z doby před a následně po zemětřesení ukázaly, že pozemní stanice neposkytují přesné údaje ohledně toho, kde se zlomy vyskytují.
Seizmická měření jsou založena na rázových vlnách, které putují pod povrchem Země. Ačkoliv představují nejrychlejší cestu k získání informací o zemětřeseních, nejsou schopné poskytnout detailní informace v případě komplexních událostí, jako byla ta u města Kaikoura.
Ale radarové družice jako Sentinel-1 jsou schopné detekovat pohyby na povrchu s milimetrovou přesností – a navíc ve velmi rozlehlých oblastech. Nabízejí tak detailní obraz deformace zemského pokryvu a míst zlomů.
V případě zemětřesení u města Kaikoura objevil výzkumný tým mnoho samostatných prasklin.
Zjistil, že komplexnost a významný pohyb hmoty vzhůru může vysvětlovat, jak se mohou v regionech jako je Nový Zéland tak rychle vytvořit nové hory.
„Dosud nikdy jsme neviděli něco podobného jako v případě tohoto zemětřesení. Bylo totiž jedno z nejlépe zaznamenaných,“ vysvětluje profesor Tim Wright, který je spoluautorem studie a pracuje jako ředitel Střediska pro pozorování a modelování zemětřesení, vulkaniky a tektoniky při britské University of Leeds.
„Zemětřesení se většinou objeví u jednoho zlomu nebo u zlomů, které jsou nahromaděné v bezprostřední blízkosti. Ale událost u města Kaikoura tvořilo dvanáct prasklin ve dvou vzdálených aktivních zlomech.“
„Vysvětlit toto představuje výzvu mnoha tezím o tom, jak jednotlivé zlomy řídí vlny zemětřesení.“
Studie byla publikována v časopise Science a vyzývá vědce, aby přehodnotili, kolik různých zlomů může být zapojeno do jednoho zemětřesení. To pak má potenciál změnit modely seizmického nebezpečí.
