Dvojice družic Galileo předána ve výborném stavu
Dvojice plně funkčních družic Galileo byla nyní předána svým provozovatelům. Otevřel se tak prostor pro další starty těchto navigačních satelitů.
Družice vypuštěné 22. srpna byla předány ve dnech 27. a 28. září střediskem ESA ESOC (European Space Operations Centre) v německém Darmstadtu do správy střediska GCC (Galileo Control Center) v německém Oberpfaffenhofenu. To je bude mít v péči až do chvíle, kdy padne rozhodnutí o jejich konečném využití.
Družice jsou ve výborném stavu a pracují normálně.
Problém s nosnou raketou totiž zanechal oba satelity na špatné oběžné dráze: s vyšším apogeem, nižším perigeem a špatným sklonem ve srovnání se zamýšlenou kruhovou orbitou.
Příprava na nepřipravitelné
Dosažená oběžná dráha představovala náhlou a nečekanou výzvu pro týmy ve středisku ESOC, které jsou zodpovědné za start a úvodní operace ve vesmíru. A to navzdory skutečnosti, že se na podobné nouzové situace připravují.
Měsíce před každým startem družic systému Galileo trénuje společný tým expertů na letové operace z ESA a francouzské kosmické agentury CNES na toto kritické období. To trvá od okamžiku oddělení družic od nosiče až po předání jejich operací do Oberpfaffenhofenu, což je typicky osm dní.
„Ihned po startu jsme objevili, že sluneční baterie na družicích nejsou správně vyklopené,“ vysvětluje manažer operací kosmických těles Liviu Stefanov.
„Ve stejné chvíli se objevily problémy s příjmem rádiových signálů, které byly nezvykle slabé a nestabilní. Což nás upozornilo na to, že by oběžné dráhy družic nemusely být správné.“
„Obecně se dá říci, že antény pozemních středisek směřují do míst, kde družice očekáváme. Pokud tam nejsou, nemáme kvalitní signál.“
Rychlé vyhledání „ztracených“ družic
Během čtyř hodin technici stanovili přibližnou skutečnou oběžnou dráhu a odpovídajícím způsobem přenastavili antény, což znamenalo ustanovení robustního rádiového spojení.
Za pomoci projektových techniků systému Galileo a konstruktérů družic začal řídicí tým pracovat na řešení, které by vedlo k uvolnění slunečních baterií.
„Každý neuvolněný panel slunečních baterií jsme museli řešit jako samostatný problém,“ uvedl ředitel letových operací Hervé Côme.
„Každá družice musela samostatně manévrovat tak, aby změnila svoji polohu. Poté už na nevyklopený panel svítilo Slunce. Zjistili jsme totiž, že jednou z příčin nevyklopení je nízká teplota uvolňovacího mechanismu.“
„To vše vyžadovalo průběžně vyvíjet, ověřovat a kontrolovat nové procedury.“
Tři dny trvalo uvolnění zaseklého panelu slunečních baterií na první družici a další dva, než se podařilo „vysvobodit“ panel na druhé.
Družice ovšem byly uvedeny do plně operačního stavu. Tým v Darmstadtu je ovšem měl pod kontrolou pět týdnů, což je o čtyři více, než bylo plánováno.
