ESA a NASA spojují síly, aby změřily arktický led

Cílem rozsáhlé kampaně je zaznamenat sílu ledu a další podmínky v místech přeletů družice ESA CryoSat. Široká paleta senzorů instalovaných na různých letounech má za úkol získat komplementární informace k této misi.

Mezi těmito senzory jsou kamery pro získávání vizuálního obrazu ledu, laserové skenery pro zmapování vzdálenosti od ledu, senzor EM-Bird pro měření tloušťky ledu a sofistikovaný radarový výškoměr ESA ASIRAS a radary NASA v pásmu Ku, které opakují měření z družice CryoSat, ale s vyšším rozlišením.

Satelit CryoSat, který je na oběžné dráze už dva roky, nese první radarový výškoměr svého druhu pro sledování síly ledu.

Podobně jako v případě jakékoliv jiné mise dálkového průzkumu Země, je i zde nutné ověřit z vesmíru získávané hodnoty. Což jde poměrně jednoduše: srovnáním s daty získanými ve stejném okamžiku přímo na místě, zpravidla pozemní nebo leteckou technikou.

Týmy vědců z Evropy, Spojených států a Kanady očekávají, že koordinací přeletů a měření dokážou CryoSatem a družicí NASA IceSat dnes dodávané hodnoty týkající se síly ledu výrazně zpřesnit.

Toto by pak mělo vést k lepšímu pochopení dopadu klimatických změn na arktické prostředí.

„Jako vědec si této spolupráce nesmírně cením,“ komentuje Rene Forsberg z Technické univerzity při Dánském národním kosmickém institutu.

„Data z přístrojů dodávají jednotlivé dílky skládačky. Díky pozorováním z malé i velké vzdálenosti a díky provedení průzkumu různými přístroji můžeme celé puzzle vyřešit mnohem jednodušeji a rychleji.“

Koordinované kampaně v těchto extrémně chladných a odlehlých oblastech jsou obtížné a představují nejednu výzvu. Jedním z největších problémů je přitom právě extrémní počasí. Zatímco většina Evropy a Severní Ameriky si právě užívá jarního počasí, teploty v Arktidě stále klesají pod mínus třicet stupňů Celsia.

Tyto nízké teploty představují komplikace pro provoz letadel i komplexních vědeckých přístrojů na jejich palubách. A jistě netřeba dodávat, že stejně tak komplikují život zapojeným vědcům.

Vzdálenosti a časové posuny jsou také problémem, protože tým NASA je v Thule (Grónsko), zatímco tým ESA v Albertě (Kanada). V neposlední řadě je pak zapotřebí zkoordinovat také operační záležitosti kolem družic, jako jsou například manévry nebo kalibrace přístrojů.

Navzdory těmto a mnoha dalším překážkám jsou společné kampaně vnímané jako nesmírně úspěšné.

Hned dvakrát minulý týden se tak družice CryoSat objevila nad obzorem a pustila se nad zamrzlými plochami Arktického oceánu rychlostí 6 km/sec, zatímco u pobřeží již čekaly letouny ESA a NASA a bok po boku vyrazily podél trasy jejího letu.

„Společná kampaň ESA a NASA byla opět velmi úspěšná,“ okomentoval celou snahu projektový vědec mise NASA Icebridge Michael Studinger.

„Je přitom velmi jednoduché vnímat podobný úspěch jako samozřejmost a zapomenout na všechny obtíže, které realizace podobných projektů provází. Ale je to právě vysoká úroveň a zkušenost zapojených týmů, která je základem pro bezpečné operace a úspěšnou práci v takto extrémním prostředí.“

„Spojením sil a možností jsou ESA i NASA schopné vykonat mnohem více, než by byly obě agentury mohly udělat samostatně,“ doplňuje manažer ověřování mise ESA CryoSat Malcolm Davidson.

„Společná práce nám tento týden opět přinesla jasnou ukázku toho, kolik přínosů spolupráce nabízí.“