ESA testuje detekování plovoucího plastového odpadu z oběžné dráhy

Ročně končí v oceánech kolem deseti miliónů tun plastů. Ač je ho nejvíce nahromaděno kolem pobřeží, s plastovým odpadem se lze setkat i na širém moři od rovníku k pólům. Zde je často dokonce zamrzlý v polárním ledu.

Postupně rozkládaný vlivem počasí a vln na mikrofragmenty představuje plastový odpad nebezpečí nejen pro mořské živočichy, ale zároveň vstupuje do globálního potravinového řetězce. Dlouhodobé dopady této skutečnosti na život zvířat a naše vlastní zdraví přitom zůstávají neznámé.

„Abychom celé problematice lépe porozuměli, používají se již delší dobu nepřímá měření z vesmíru,“ vysvětluje Paolo Corradi z ESA, který na celý projekt dohlíží.

„Například družicové mapy oceánských proudů nám dovolují simulovat akumulaci odpadů v rozlehlých ‘vírech’ v Tichém, Atlantickém a Indickém oceánu.“

„Nyní pracujeme na novém projektu, který má vyhodnotit životaschopnost přímých optických pozorování plastového odpadu v mořích s pomocí družic. To se na první pohled může zdát jako nemožný úkol, ale máme důvody věřit, že je to proveditelné. Alespoň v případě jistých koncentrací.“

„Nehovoříme přitom o detekování jednotlivých plovoucích plastových předmětů, ale o identifikaci typických signatur plastů, které jsme schopni detekovat z oběžné dráhy. Jde o stejný způsob, jakým dnes automatizovaný software dokáže stanovit koncentrace fytoplanktonu, sedimentů nebo vodou unášeného znečištění.“

„Plasty mají specifické infračervené otisky, které jsou někdy používané v recyklačním průmyslu k třídění jednotlivých položek. Tedy jestli jsou jednotlivé kusy na dopravním pásu přijaté nebo odmítnuté.“

Dva týmy podporované v rámci základních aktivit ESA pracují na problému paralelně. Vedené jsou organizacemi Argans Limited a Plymouth Marine ve Velké Británii. Svoji práci začaly loni v září úvodním vyhodnocením požadavků a technologií a následným uspořádáním workshopu, na němž se potkali experti na mořský dopad společně se specialisty na dálkový průzkum Země.

Družicové snímky z misí jako je Sentinel-3 studující barvu oceánů tak mohou být srovnané s daty z leteckého průzkumu a pozorováními přímo na místě, kde je odpad sbíraný přímo na moři, aby mohl být vyhodnocený zblízka. První výstupy byly prezentovány v polovině letošního března na Mezinárodní konferenci o mořském odpadu v San Diegu (Kalifornie).

Paolo Corradi k tomu dodává: „Doufáme, že získáme představu o tom, jaká koncentrace odpadu v moři je pozorovatelná s pomocí družic za použití stávajících technologií. A jaká je pozorovatelná z nižších výšek za pomocí letadel a dronů. Nebo jsou stávající technologie nedostatečné a my je budeme muset vylepšit?“

Výstupem z projektu bude sada předběžných požadavků na družici, která bude schopná detekovat plastový odpad v blízkém infračerveném oboru spektra.

Hlavním cílem je ovšem vytvoření globální mapy zachycující koncentraci odpadu v moři. „Simulace jsou dobré i výborné, ale pohled založený na skutečných měřeních nabídne vědcům důležitý pohled. A také mnohem silnější nástroj pro informování veřejnosti a politiků.“

„Monitorování samo o sobě není cílem, ale je prostředkem k získání představy o velikosti problému. Pak jej můžeme začít řešit.“