Evropská 3D tiskárna se chystá na kosmickou stanici

Tiskárna navržená a postavená v Itálii bude součástí testů prováděných kosmonautkou ESA Samanthou Cristoforettiovou v rámci mise Futura. Tiskárna se do vesmíru vydá v průběhu následujících šesti měsíců. Samotná Samantha Cristoforettiová začne svoji šestiměsíční misi na ISS 23. listopadu 2014.

„POP3 (Portable On-Board Printer) je malá 3D tiskárna, která vyžaduje jen velmi málo energie stejně jako času posádky na obsluhu,“ vysvětluje Luca Enrietti z firmy Altran, která zařízení vyrobila.

To má tvar krychle se stranou dlouhou 25 cm a tiskne s pomocí biologicky odbouratelného plastu za použití tepelného procesu.

„Jednou z částí výzvy návrhu 3D tiskárny pro kosmickou stanici byla podmínka, že její provoz nebude mít nejmenší vliv na prostředí pro posádku,“ dodává Giorgio Musso z firmy Thales Alenia Space Italy, která se podílela na návrhu zařízení.

Tiskárnu POP3D financovala italská kosmická agentura ASI. Předpokládá se, že ve stavu beztíže jí bude trvat zhruba půl hodiny, než vytiskne jednu plastickou součástku. Vyrobené díly pak budou odeslány zpět na Zemi k detailnímu testování včetně srovnání s jinak identickým dílem vytištěným v běžných pozemských podmínkách.

Celý projekt byl představený během workshopu věnovanému 3D tisku pro vesmír, který se uskutečnil v technickém středisku ESA ESTEC v nizozemském Noordwijku.

Více než 350 odborníků z celé Evropy se zde sešlo, aby probralo potenciál 3D tisku pro vesmír: a to jak přímo na oběžné dráze, tak v pozemní výrobě.

„Je zde velký potenciál v celém hodnotovém řetězci. Od úspory ceny až po snížení hmotnosti,“ poznamenává Reinhard Schlitt z technických služeb firmy OHB. 

„V současnosti jsou navíc různé součástky vyráběné různým způsobem. Jako výrobce kosmické techniky bychom uvítali zavedení společných standardů, což by usnadnilo porovnávání komponent od konkurenčních firem.“

„Evropa přitom není lídrem v těchto technologiích, protože nejnovější stroje putují na export do Spojených států a Číny. Přitom bychom měli na čem stavět.“

Firma Thales Alenia Space má také velký zájem o podobnou výrobu. Potvrzuje to vedoucí oddělení komponentů v ní Florence Montredon: „Snažíme se aplikovat to na komplexní sekundární struktury pro družice. Což zahrnuje fázi návrhu, v níž software umisťuje materiál dle potřeby, aby se podařilo snížit hmotnost.“

Vedoucí materiálů a zpracování technologií ve firmě Airbus Defence and Space Steffen Beyer zase dodává: „Jde o velký příslib ve smyslu snížení cen zvláště v případě komplexních struktur. Stejně tak je zde potenciál zredukovat časovou náročnost výroby. V případě komplexního injektoru pro raketový motor jsme schopni snížit celkový počet dílů ze zhruba 250 na jednu nebo dvě. A to představuje skutečnou revoluci jak v návrhu, tak ve výrobě.“