Historie Evropské kosmické agentury (ESA)

Pierre Auger
Pierre Auger

1945-50
Po druhé světové válce opustilo mnoho vědců západní Evropu a začalo pracovat v USA nebo SSSR. Ačkoliv západoevropské země investovaly do výzkumu a s vesmírem spojenými aktivitami, evropští odborníci postupně zjišťovali, že jen národní projekty nemohou soutěžit s hlavními supervelmocemi.

1960
Vědci z deseti evropských zemí, kteří si říkali „Groupe d'etudes europeen pour la Collaboration dans le domaine des recherches spatiales“ (GEERS), v jejichž čele stál Harrie Massey (Spojené království) jako prezident a Pierre Auger jako sekretář, ustanovili komisi, s jejíž pomocí měli zástupci vlád jednat o možnostech evropské spolupráce ve vesmíru.

Europa launcher at the Euro Space Centre
Raketa Europa v Euro Space Center (Belgie)

1961
Komise nazvaná „Commission préparatoire européenne de recherches spatiales“ (COPERS) definovala vědecký program, osmiletý rozpočet a organizační strukturu pro zamýšlenou organizaci ESRO (European Space Research Organisation).

1964
Evropské země se rozhodly pro dvě samostatné kosmické agentury, jednu pro vývoj dopravního systému do vesmíru (European Launch Development Organisation, ELDO) a jednu pro vývoj kosmických zařízení (European Space Research Organisation, ESRO).

1966
Ve Frascati nedaleko italského Říma je založeno středisko ESRIN jako součást organizace ESRO. Přijímat data z družic začalo v sedmdesátých letech. Středisko ESRIN, nyní používané jako Středisko ESA pro dálkový průzkum Země, je jedním z pěti specializovaných pracovišť ESA v Evropě.

1967
V německém Darmstadtu bylo založeno středisko ESOC (European Space Operations Centre). Během své čtyřicetileté historie řídilo více než pět desítek různých družic a sond.

1968
Po krátkém působení v Delftu se středisko ESTEC přesunulo do své současné lokality v Noordwijku v Nizozemí (bylo to v dubnu 1968). V uplynulých desetiletích zde bylo navrženo a podle těchto plánů také vyrobeno více než čtyřicet kosmických zařízení počínaje družicí ESRO-1.

ESA's Ulf Merbold on Spacelab-1
Astronaut Ulf Merbold (ESA) v laboratoři Spacelab-1

1972
Zatímco organizace ESRO se stává technologicky vyspělou a lídrem v kosmickém průzkumu, ELDO se potýká s technickými problémy, překračováním rozpočtu a politickými roztržkami. Poprvé se tak objevuje idea vzniku jednotné evropské kosmické organizace. ELDO je poté nejprve zredukováno a nakonec v roce 1974 kompletně rozpuštěno.

1973
ESRO a americká NASA uzavírají dohodu o výrobě stanice Spacelab, stavebnicové laboratoře pro použití v rámci programu kosmických raketoplánů. Výroba byla zahájena v roce 1974; první modul byl předán NASA výměnou za možnost letů evropských astronautů. Mezi lety 1983 a 98 byl Spacelab použit celkem 25krát.

1975
Vzniká organizace ESA v podobě, v jaké ji známe dnes – a to připojením organizace ELDO k ESRO. V zrodu ESA stálo deset členských zemí: Belgie, Dánsko, Francie, Itálie, Německo, Spojené království, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko. Irsko se přidalo ještě v tomtéž roce. ESA vypustila svoji první vědeckou družici, COS-B, která monitorovala gama-záření ve vesmíru. Šlo o jednu z nejúspěšnějších misí v historii, družice pracovala více než šest let – o čtyři roky déle, než se plánovalo.

1978
Kanada se stává spolupracujícím státem ESA. Ve stejném roce se ESA přidává k projektu NASA a Spojeného království na vypuštění družice IUE, což je první teleskop na vysoké oběžné dráze. Pracuje úspěšně osmnáct let.

Ariane
Premiérová raketa Ariane

1979
Rakousko podepisuje asociační dohodu s ESA. Je vypuštěna první raketa Ariane, kterou postavila ESA coby nástupce organizace ELDO. Ariane je určena pro vynášení vědeckých a komerčních družic.

1980
Je založena firma Arianespace, která má sídlo ve Francii a jejímž úkolem je vyrábět, provozovat a propagovat raketu Ariane. Od roku 1984 dopravuje Ariane do vesmíru většinu komerčních zařízení. Mnohem pokročilejší dopravní systém, Ariane-4, je v provozu mezi lety 1988 a 2003 a ustanovil ESA coby světového lídra v oblasti komerčních letů do vesmíru v devadesátých letech.

Giotto launch
Start meziplanetární sondy Giotto

1986
Meziplanetární sonda Giotto, první mise ESA do vzdáleného vesmíru, studuje Halleyovu kometu. Poté se ještě „nad plán“ vydává ke kometě Grigg-Skejllerup.

Devadesátá léta NASA postupně dopravila do vesmíru družice SOHO, Ulysses a Hubbleův kosmický teleskop. Všechny buď postavené v ESA, nebo alespoň s podílem ESA. Dnešní spolupráce s NASA představuje misi Cassini-Huygens, na které se ESA podílela úspěšným výsadkovým modulem Huygens.

1997
Premiérový start rakety Ariane-5 se končí havárií. Pozdější lety ale učiní z této varianty nosiče konkurenceschopný dopravní systém na komerčním trhu.

Huygens on Titan
Přistání modulu Huygens na měsíci Titan v představách malíře

2003
Je vypuštěna sonda Mars Express s přistávacím zařízením Beagle 2. Mars Express, první výhradně evropská mise k jakékoliv planetě, od té chvíle hraje klíčovou roli v mezinárodním programu průzkumu „rudé planety“.

2005
Sonda Huygens přistává na povrchu saturnova největšího měsíce Titan. Jde o první sondu v historii, která přistála na povrchu některého z vnějších těles sluneční soustavy.

Schlegel works on Columbus during spacewalk
Astronaut Hans Schlegel pracuje vně laboratoře Columbus

2007
Dne 22. května je podepsána úmluva o evropské kosmické politice (European Space Policy), která sjednocuje postup ESA s politikou jednotlivých členských zemí Evropské unie. Podepsána byla Evropskou komisí a generálním ředitelem ESA, Jean-Jacquesem Dordainem. Poprvé v historii tak byl vytvořený společný politický rámec pro kosmické aktivity v Evropě.

2008
K Mezinárodní kosmické stanici je připojena evropská laboratoř Columbus. Tím se ESA v celém projektu stává plnohodnotným partnerem. Také je vypuštěna první automatická zásobovací družice k Mezinárodní kosmické stanici, ATV Jules Verne (Automated Transfer Vehicle).

Dvanáctého listopadu 2008 se formálně stává osmnáctou členskou zemí ESA Česká republika.

Last update: 21 září 2009

Copyright 2000 - 2014 © European Space Agency. All rights reserved.