Kometa, k níž míří sonda Rosetta, přichází každou sekundou o dvě sklenice vody
Meziplanetární sonda ESA Rosetta zjistila, že kometa 67P/Čurjumov-Gerasimenko uvolňuje každou sekundu tolik vody, že by naplnila dvě běžné sklenice. A to navzdory skutečnosti, že je ještě 583 miliónů kilometrů od Slunce.
První pozorování vodní páry odpařující se z komety byla provedena přístrojem MIRO (Microwave Instrument for Rosetta Orbiter) dne 6. června 2014. V té době byla sonda od komety vzdálena 350 tisíc kilometrů.
Od prvního pozorování pak byla vodní pára detekována pokaždé, když se přístroj MIRO na kometu zaměřil.
„Samozřejmě jsme věděli, že budeme pozorovat vodní páru odpařenou z komety. Byli jsme ale překvapeni, jak záhy jsme ji dokázali najít,“ konstatuje hlavní řešitel přístroje Sam Gulkis z Laboratoře tryskových pohonů v Pasadeně (Kalifornie).
„Při této intenzitě odpařování by kometa dokázala vodou, o kterou přichází, naplnit olympijský plavecký bazén během sta dní. Jakmile se ale přiblíží ke Slunci, množství odpařované vody ještě intenzivně naroste. Zásluhou sondy Rosetta přitom máme úžasnou pozorovatelnu, která monitoruje veškeré změny z bezprostřední blízkosti a pomáhá nám tak lépe poznat, jak některé procesy fungují.“
Voda je hlavní složkou těkavých látek na kometě, a to společně s oxidem uhlenatým, methanolem a čpavkem. Přístroj MIRO je přitom navržený tak, aby dokázal sledovat každou z těchto látek samostatně. Tím nám umožní lépe pochopit původ kometárního jádra, proces odpařování a jeho přesná místa na povrchu komety.
S tím, jak se plyn vzdaluje od jádra, strhává s sebou drobné částečky prachu – a ty se postupně roztahují, čímž vzniká právě ona typická koma.
Oteplování pokračuje a aktivita roste s tím, jak se kometa čím dál více přibližuje ke Slunci. Až nakonec tlak způsobený slunečním větrem zapříčiní, že se tento materiál promění do typického dlouhého „chvostu“.
Sonda Rosetta přitom bude celý vývoj moci pozorovat takříkajíc z první ruky. Kometa a sonda totiž poletí od letošního srpna společně a to i v srpnu 2015, kdy se nejvíce přiblíží ke Slunci. Stane se tak mezi oběžnými drahami Země a Marsu.
Přesné určení změn v množství produkovaných vodních par a dalších plynů během putování ledového objektu kolem Slunce je pro pochopení fungování komet velmi důležité. Ovšem stejně tak je důležité i pro plánování činnosti vlastní sondy Rosetta, protože tryskající plyny mohou velmi výrazně ovlivnit její dráhu letu.
„Naše kometa se pomalu probouzí ze spánku v hlubokém vesmíru a začíná rozehrávat divadlo pro přístroje Rosetty,“ doplňuje projektový vědec mise v ESA Matt Taylor.
„Pozorování provedená přístrojem MIRO budou užitečná nejen pro vědce, ale také pro techniky, kteří je využijí při plánování budoucích aktivit a toho, jak bude sonda operovat v blízkosti kometárního jádra.“
Sondu a cílovou kometu dnes dělí 72 tisíc km. Zatím bylo provedeno šest z deseti plánovaných korekčních manévrů, které zajistí, že se Rosetta ocitne ve vzdálenosti pouhých sto kilometrů od kometárního jádra už 6. srpna 2014.
