Kometa představuje ohňostroj před průletem perihéliem
S tím, jak se během minulých týdnů blížila kometa 67P/Čurjumov-Gerasimenko s doprovázející sondou Rosetta do perihélia své dráhy, narůstala i její aktivita. Došlo k mnoha výtryskům hmoty, přičemž jeden z nich byl tak silný, že „odtlačil“ přilétající sluneční vítr.
Kometa prolétá přísluním ve čtvrtek 13. srpna: jde o okamžik, kdy se na své 6,5 let trvající pouti dostane do nejbližšího bodu ke Slunci. Narůstající sluneční energie v uplynulých měsících ohřívala zmrzlý led na kometě, přeměňovala jej v plyn, který se vydával do okolního prostoru a s sebou strhával částečky prachu.
Doba kolem průletu přísluním je velmi významná, protože množství slunečního svitu roste – a dříve ve tmě skryté části komety jsou tak nyní osvětleny.
Ačkoliv největší kometární aktivita je očekávána v týdnech po průletu přísluním, většina nejteplejších dní v kometárním létě přichází po nejdelších dnech – a během nich dochází k nepředvídatelným výtryskům, které mohou nastat prakticky kdykoliv.
Dne 29. července pozorovala Rosetta nejdramatičtější výtrysk, který byl detekován několika přístroji na sondě umístěné ve vzdálenosti 186 km od jádra. Nasnímaly erupci z jádra, sledovaly změnu ve struktuře komy (prostředí obklopující kometu) a detekovaly narůstající množství zásahů prachových částic.
Ovšem nejpřekvapivější skutečností zjištěnou Rosettou je, že výtrysk „odtlačil“ magnetické pole vytvořené slunečním větrem od kometárního jádra.
Sekvence snímků kometárního jádra pořízená pomocí kamery OSIRIS ukazuje náhlý výtrysk pocházející z oblasti pojmenované Anuket. Poprvé byl pozorovaný ve 13:24 GMT – ale nikoliv na snímku pořízeném o osmnáct minut dříve. A na snímku po dalších osmnácti minutách už byl výrazně slabší. Tým vyhodnocující snímky z kamery odhaduje, že materiál z komety putoval rychlostí nejméně 10 m/s – pravděpodobně ale mnohem rychleji.
„Jde o nejjasnější výtrysk, jaký jsme dosud pozorovali,“ komentuje člen týmu OSIRIS z Max Planck Institute for Solar System Research v německém Göttingenu Carsten Güttler.
„Obvykle jsou přitom výtrysky mnohem slabší ve srovnání s jádrem, a proto musíme upravovat jasnost snímků, abychom je vůbec viděli – ovšem tentokrát svou jasností kometární jádro přezářil.“
