Končí začátek mise sondy BepiColombo
V sobotu 20. října se během dechberoucího startu dostala do vesmíru společná mise ESA a JAXA BepiColombo. Zároveň šlo o začátek intenzivních a nepřetržitých kontrolních činností, jejichž cílem bylo spojené sondy oživit, zkontrolovat jejich stav a funkci přímo v drsných podmínkách vesmíru.
V pondělí 22. října ve 13:45 h středoevropského času, jen 58 hodin po začátku mise, byl uzavřený kritický první segment z dlouhé cesty k Merkuru. Týmy v řídicím středisku ESA totiž oznámily, že byla dokončena úvodní letová fáze označovaná jako LEOP (Launch and Early Orbit Phase).
Konec začátku, jak lze s trochou nadsázky dokončení letové fáze LEOP označit, předznamenal počátek několik měsíců dlouhé intenzivní kontroly všech systémů. Ta bude trvat až do konce prosince. V jejím rámci proběhnou testy zjišťující stav vědeckého vybavení mise BepiColombo, pohonného a dalších systémů mise.
„Mnoho lidí se domnívá, že stačí nasměrovat kosmickou sondu do určitého směru a ona tak nějak doputuje ke svému cíli,“ upozorňuje manažerka letových operací mise BepiColombo Elsa Montagnonová.
„Ve skutečnosti je ale období po startu zaplněno intenzivní prací. A nejinak je tomu i během dlouhého meziplanetárního přeletu.“
„V příštích měsících budou pozemní týmy pracovat ve dvanáctihodinových směnách, a to včetně víkendů. A to proto, aby dostaly sondu na správnou cestu k nejmenší planetě naší Sluneční soustavy.“
Všechny systémy pracují
V hodinách před sobotním startem byla hlavní řídicí místnost ve středisku ESA ESOC (European Space Operations Center) středobodem odpočítávání celé sítě: synchronizované sekvence, která zahrnovala zařízení v ESOCu, na evropském kosmodromu v Kourou (Francouzská Guayana) a na pozemních sledovacích stanicích na čtyřech kontinentech, které start monitorovaly.
Finální rozhodnutí „go“ nebo „no-go“ pak udělal letový ředitel Andrea Accomazzo po poradě s letovými kontrolory v ESTECu, kdy každý musel potvrdit, že je vše na jeho straně „go for launch“.
Krátce poté ve 3:45 h středoevropského času 20. října zahájila sonda BepiColombo let do vesmíru na palubě rakety Ariane 5. Ta poskytla bezchybné navedené na plánovanou meziplanetární přeletovou dráhu.
O dvě minuty později došlo k odhození pomocných motorů na tuhé pohonné látky nosné rakety Ariane 5. Mise BepiColobo pak pokračovala v letu na hlavním a následně i horním stupni nosiče. Zhruba ve 4:12 h středoevropského času pak sonda oddělením od horního stupně začala svoji samostatnou cestu.
„Roky plánování a měsíce přípravy i simulací se pak přetavily do těchto rychle běžících kritických okamžiků,“ vzpomíná Elsa Montagnonová.
„Ovšem navzdory úspěšnému startu a oddělení od nosné rakety nemůžeme složit ruce do klína. Všichni jsme napjatě čekali na moment, kdy se BepiColombo poprvé ozve. Tedy na okamžik nazývaný AoS (Acquisition of Signal).“
První z těchto signálů pak zachytila sledovací stanice meziplanetárních sond ESA v New Norcia (západní Austrálie) ve 4:20 h. Po prvním kontaktu následovala záplava telemetrie - tedy informace a data týkající se stavu sondy - což byla první šance pozemních týmů ověřit si, jak se automat adaptuje na pobyt v novém prostředí."
Příští stanice: Merkur
Od té doby mise BepiColombo předala nejen ohromné množství stavové telemetrie, ale její přeletový modul MTM (Mercury Transfer Module) odvysílal úžasné snímky z řady kamer s nízkým rozlišením, které se pracovně označují jako „Selfie-kamery“.
Tyto snímky umožňují řídicím pracovníkům letu vizuálně ověřit správné vyklopení panelů slunečních baterií a také antén.
Protože od startu této pozoruhodné mise pracují týmy ESA v řídicím středisku non-stop, jsou všichni unavení. Ale zároveň neskonale šťastni.
„Start a úvodní operace ve vesmíru byly velkým úspěchem. Nyní ovšem přichází sedm let komplexních operací, neboť sonda BepiColombo musí urazit devět miliard kilometrů před tím, než dosáhne první planety naší Sluneční soustavy,“ vysvětluje vedoucí letových operací v ESA Paolo Ferri.
„První operační zážeh iontového motoru začne v polovině prosince, čímž bude sonda BepiColombo odeslána na správnou meziplanetární dráhu.“
Iontový motor je navržený tak, aby vyvíjel nízký tah po dlouhou dobu týdnů nebo měsíců - ne vysoký tah v řádu minut nebo hodin, jako v případě klasických chemických motorů. Výhodou v daném případě je dosažení stejného zrychlení, ovšem s vynaložením mnohem menšího množství pohonné látky.
Paolo Ferri pokračuje: „Díky kombinované zkušenosti expertů na operace, letovou dynamiku, datové systémy a pozemní segment nemůže být sonda BepiColombo v lepších rukách.“