Křížení dronů a družic: ESA sleduje nové výškové platformy
ESA zvažuje rozšíření svých aktivit do další části oblohy, a to skrze nový typ létajícího zařízení: „chybějícího článku“ mezi drony a družicemi.
Platformy HAPS (High Altitude Pseudo-Satellites) představují stroje schopné plachtit nebo létat ve velkých výškách podobně jako konvenční letadla, ale jejichž operační režim více připomíná družice. Na rozdíl od nich ale nepracují ve vesmíru a zůstávají v atmosféře, a to po týdny nebo dokonce měsíce. Nabízí tak nepřetržité pokrytí teritoria pod sebou.
Nejlepší pracovní výška je zhruba 20 km, nad mraky a vzdušnými proudy. Což je také přibližně 10 km nad komerční leteckou dopravou. Zde je totiž rychlost větru dostatečně nízká na to, aby se zaujatá pozice dala držet po dlouhou dobu.
Z takové výšky mohou platformy pozorovat zemi k obzoru vzdálenému 500 km. Jejich úkolem může být monitorování a průzkum, širokopásmová komunikace nebo zálohování existujících družicových navigačních služeb.
Několik direktoriátů ESA se nyní spojilo, aby zkoumalo jejich potenciál. Jak vysvětluje specialista na budoucí systémy Antonio Ciccolella: „Pro dálkový průzkum Země mohou poskytovat prodloužené pokrytí v oblastech se zvýšenou prioritou. Pro navigace a telekomunikace zase mohou pokrýt slepá místa a kombinovat široké pásmo spojení s přijatelnou prodlevu v dodávce signálu.“
„ESA nyní zkoumá, jak by šlo co nejlépe spojit tyto rozličné oblasti zájmu do jednoho celku.“
Specialista pro dálkový průzkum Země Thorsten Fehr vysvětluje: „O tomto konceptu uvažujeme už dvacet let, ale až nyní se konečně stává realitou.“
„A to díky tomu, že dozrály klíčové technologie: miniaturizovaná avionika, výkonné sluneční baterie, odlehčené akumulátory a konstrukce. A také nastala doba miniaturizace senzorů pro dálkový průzkum Země, stejně jako širokopásmové komunikace, což umožňuje dodávat služby za konkurenceschopné ceny.“
Technik se zaměřením na navigaci Roberto Prieto Cerdeira k tomu dodává: „Vždy existuje potenciál pro podobné platformy v oblasti záchranných služeb. Mohou také být nasazené polopermanentně, například pro rozšíření družicového pokrytí do hlubokých a úzkých údolí nebo některých městských oblastí.“
Některé evropské firmy už v této oblasti představily své produktové řady. Například Airbus vyvinul okřídlenou a slunečními bateriemi poháněnou platformu Zephyr, která v roce 2010 dosáhla světového rekordu: čtrnáct dní nepřetržitého letu bez doplnění paliva.
Varianta Zephyr-S je navržena pro lety s nákladem o hmotnosti několika desítek kilogramů až po dobu tří měsíců. Nese akumulátory, aby mohla pokračovat v provozu a být ve vzduchu i přes noc. Větší varianta Zephyr-T, která je aktuálně ve vývoji, bude podporovat těžší vybavení a pokrývat jeho větší energetické potřeby.
Thales Alenia Space mezitím připravuje platformu Stratobus, která bude lehčí než vzduch a která by měla poprvé vzlétnout v roce 2021.
Plovoucí Stratobus bude moci nést až 250 kg nákladu, přičemž díky elektrickým motorům bude překonávat protivítr a stát tak – z pohledu pozemského pozorovatele – jakoby na místě. V noci bude odkázaná na palivové články.
