Kterak družice pomáhají chránit historii
Sledování z oběžné dráhy je atraktivním způsobem monitorování historických míst v odlehlých nebo politicky nestabilních oblastech. Navíc může pomoci archeologům při nových objevech.
Starobylé město Samarra bylo v devátém století významným střediskem islámu. Nacházelo se na území dnešního Iráku. Jedná se o jediné islámské město, které si dochovalo původní půdorys, architekturu i umělecká díla – ačkoliv dosud bylo odkryto jen asi dvacet procent jeho rozlohy.
V roce 2007, během vrcholící války v Iráku, bylo zařazeno organizací UNESCO na seznam světového dědictví v ohrožení. Příslušné úřady totiž nebyly schopné zajistit jeho ochranu a konzervaci.
Ve stejném roce provedli povstalci druhý útok na městskou mešitu a poškodili věž s hodinami.
Monitorování míst jako je Samarra během období politické nestability je pro archeology jak obtížné, tak nebezpečné. Právě družice přitom nabízejí neinvazivní řešení tohoto problému: jednak mohou sledovat tyto pozůstatky minulosti a jednak pomáhají identifikovat nové oblasti, které by stálo za to odkrýt.
Nejobvyklejším způsobem monitorování zajímavých oblastí z oběžné dráhy je snímkování ve vysokém rozlišení ve viditelném spektru. Nové techniky ale umožňují zapojit i satelity s výkonnými radary, které jsou schopné odhalit vliv podzemních struktur na zemský povrch.
Radar je citlivý na drobné odlišnosti v charakteristice zkoumaného objektu jako je například hustota půdy nebo obsah vody – tedy skutečnosti, které lidské oko nemůže vidět. Stejně tak mohou být radarem detekovány změny v půdní vlhkosti nebo v růstu vegetace. Na ně totiž mají vliv podzemní struktury, takže mohou být použité k odhalení historických objektů.
Radar také může pracovat skrze mraky nebo v noci, takže poskytuje kontinuitu v pozorováních bez ohledu na denní či noční dobu nebo atmosférické podmínky.
Snímkování s pomocí radaru je komplexní záležitostí, takže ne vše se v této oblasti dá jednoduše vysvětlit. Některé snímky každopádně mohou pomoci identifikovat místa vhodná pro zahájení vykopávek.
Archeologická lokalita Gebel Barkal se nachází v severní části nilské nížiny v Súdánu. Najdeme zde hroby, chrámy nebo celé městské komplexy. Místo je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO a vypovídá o kulturách Napatan (900 až 270 let před letopočtem) a Meroitic (270 před letopočtem až 350 našeho letopočtu).
Za použití technologie „polarimetrický syntetický aperturní radar“ se vědci z univerzit v La Sapienza (Itálie) a Rennes (Francie) detailněji podívali na pyramidy a chrámy v oblasti Gebel Barkal. Jejich výzkumy jim umožnily nejen sledovat tuto oblast během doby politické nestability, ale zároveň identifikovali mnohé další zajímavé útvary, které se nacházejí pod zemí a které dosud nebyly objeveny.
Družicové snímky stejně tak dobře mohou být užitečné při monitorování a identifikaci podzemních archeologických struktur v hustě osídlených oblastech. V Římě jsou místa jako je třeba Koloseum nebo Forum Romanum součástí města: v mnoha moderních metropolích jsou ale historické klenoty stále ukryty ve shonu a chaotické výstavě.
Access the video
Student z italské univerzity Tor Vergata University tak například s pomocí satelitních snímků objevily nové archeologické lokality na východním předměstí Říma. Stalo se tak díky odlišným spektrálním odrazům (zvláště v blízkém infračerveném spektru) vegetace, která vyrostla na inkriminovaných místech.
Budoucí mise, jako je například na letošní rok plánované vypuštění japonského satelitu ALOS-2, tak budou mít mimo jiné za cíl rozšířit unikátní možnosti kosmické archeologie. Přidat by se k nim mohla díky novátorskému radaru také kandidátská mise ESA Biomass.
