Kterak padající hvězdy a družice proměňují teplo ve světlo
Byla to oslňující záře, která upoutala pozornost každého: když v loňském roce Čeljabinský meteor svištěl atmosférou nad Ruskem, explodoval v oslnivém výbuchu a následně se rozpadl do malých ohnivých koulí, které ozářily nebe.
Stejně jako padající hvězdy, tak i umělé družice nebo kosmické smetí vstupují do atmosféry vysokou rychlostí. Při tom září podobně jako Čeljabinský meteor, který přiletěl rychlostí 19 km/s a který je krásným a dramatickým příkladem podobného chování.
Obrovská kinetická energie je rychle měněna na tepelnou, a to ve formě vzduchu stlačeného rázovou vlnou před tělesem stejně jako skrze tření.
Ale při velmi vysokých rychlostech může být vzduch v obklopující rázové vlně ohřátý na tak vysoké teploty, že je energie uvolňována ve formě jasné „radiační emise“. Právě té přitom musíme velmi dobře porozumět, pokud chceme vytvářet spolehlivé tepelné štíty pro meziplanetární sondy i pilotované lodě.
Výzkumníci proto využívají aerodynamické tunely jako je třeba ten v italském zařízení Sirocco, kde dochází ke komplexním simulacím, kde jsou získávána data z letových experimentů a kde se snaží poučit z událostí jako je Čeljabinská událost. Stejně tak ale mohou získávat data z řady „kosmických náklaďáků“ ESA ATV, které končí svoji kariéru řízeným zánikem v atmosféře.
Zainteresovaní výzkumníci jsou přitom nyní připraveni podílet se o svá nejnovější zjištění koncem tohoto roku. Stane se tak na šestém mezinárodním workshopu o záření plynů o vysokých teplotách během atmosférického vstupu (Sixth International Workshop on Radiation of High Temperature Gases in Atmospheric Entry). Ten se uskuteční od 24. do 28. listopadu v St. Andrews (Skotsko).
„Na této akci budou představeny různé testovací případy z minulých experimentů, které pomohou vyladit metody a experimentální přístupy stejně jako definovat nové oblasti budoucího výzkumu,“ vysvětluje Lionel Marraffa z ESA.
Další informace včetně možnosti předběžné registrace jsou zde.
