Mapa severního lunárního pólu

Kterak sonda SMART mapovala severní lunární pól

30 září 2013

Lunární mise ESA SMART-1 – úplně první sonda ESA, která se vydala k Měsíci a stala se jeho umělou družicí – byla vypuštěna před deseti let. Stalo se tak 27. září 2003 na palubě rakety Ariane 5 z evropského kosmodromu v Kourou.

Sonda SMART (Small Missions for Advanced Research in Technology) se vydala k Měsíci s pomocí elektrického pohonu: cílové oběžné dráhy dosáhla 15. listopadu 2004. Její kavalkáda miniaturizovaných přístrojů včetně rentgenového spektrometru mapovala rozložení chemických prvků v lunárním povrchu.

Zde prezentovaný obrázek, který byl poprvé publikovaný v roce 2007, vznikl složením třiceti samostatných snímků oblasti severního lunárního pólu, které pořídila kamera AMIE na sondě SMART-1. Zahrnuje plochu zhruba 800 krát 600 kilometrů.

Mapa ukazuje geografii a osvětlení severního pólu, který je cílem zájmu pro budoucí průzkumné aktivity na Měsíci. Okraje některých kráterů jsou zde trvale osvětleny Sluncem a přezdívá se jim „vrcholky téměř věčného světla“. A naopak: některé hluboké krátery jsou v trvalém stínu a pravděpodobně obsahují vodní led, který může být využitý budoucími průzkumníky.

Po dokončení vědeckého programu skončila mise SMART-1 dne 3. září 2006 řízeným nárazem do lunárního povrchu. Pozemské teleskopy zaznamenaly dopad jako jasný záblesk a ohňostroj úlomků.

Pozorování provedená sondou SMART-1 byla využita při dalších misích k Měsíci. Těžila z nich japonská sonda Kaguya, indická Chandrayaan-1, čínská Chang’e-1 i americká LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter).

Elektrický pohonný systém, který byl vyvinutý pro SMART-1 bude použitý i na nadcházející misi ESA BepiColombo k Merkuru a na dalších budoucích vědeckých výpravách.

Copyright 2000 - 2014 © European Space Agency. All rights reserved.