Mars vzhůru nohama
Kde je ve vesmíru „nahoře“? Planety jsou obvykle zobrazovány se severním pólem nahoře a jižním pólem dole. Ovšem na tomto pozoruhodném snímku pořízeném sondou ESA Mars Express je Rudá planeta viděná se severem dole a rovníkem nahoře.
Fotografie byla pořízena 19. června za účelem kalibrace stereokamery s vysokým rozlišením ve chvíli, kdy sonda Mars Express letěla ze severu na jih. Devět kanálů kamery pořídilo snímek co největší části povrchu za stejných světelných podmínek. Ve stejné době pak byla kamera nakloněna směrem k horizontu namísto toho, aby směřovala přímo dolů jako při rutinním snímkování.
Výsledkem je tento vzácný širokoúhlý záběr planety s osvětleným obzorem poblíž rovníku v horní části snímku – a severní pól ve stínu nacházející se „dole“.
Severní polární čepička se v době pořízení snímku na počátku jara skládala z vodního ledu a prachu. Led tvořený oxidem uhličitým, který je v čepičce uložený v zimě, se už stihl odpařit z pevné do plynné podoby. Podobně se odpařuje i vodní led a uvolňuje tak velká množství vody do atmosféry, která pak díky pohybům vzdušných mas putuje k jihu. Když se roční cykly opět změní, oxid uhličitý zmrzne a společně s vodním ledem se v oblasti pólů znovu usadí.
Při pohledu směrem k jihu jsou na fotografii vidět i některé z největších sopek v oblasti Tharsis. Ta je větší než Evropa a tyčí se více než 5 km nad průměrnou elevací, přičemž sopky dosahují výšek 10 až 22 km.
Největší vulkanický gigant Olympus Mons ovšem na snímku zachycený není. Díky tomu na sebe poutá pozornost Alba Mons v horní polovině fotografie: hora, která má základnu širokou přes 1000 km.
Alba Mons se nachází na kraji vyvýšení Tharsis a je z něj možné vidět množství paralelních lineárních útvarů spojených s tektonickou činností vyvýšeniny Tharsis. V první miliardě let existence planety se v oblasti rozlilo magma a kůra byla napnuta. Později když se podpovrchové komory magmatu vyprázdnily, pokles kůry s sebou přinesl vznik trhlin.
Dále k obzoru je vidět 15 km vysoká hora, která je ovšem zakrývána mraky.
Tenká vrstva oblačnosti je také vidět ve výšce několika desítek kilometrů nad obzorem.
Nalevo od Ascraeus Mons jsou k vidění další sopky včetně Uranius Mons, Ceraunius Tholus a Tharsis Tholus.
Ačkoliv jsou z hlediska standardů planety Mars průměrné, neboť jejich šířka je 60 až 150 km a výška 5 až 8 km nad povrchem, představují z pozemského hlediska skutečné obry. Největší sopka na Zemi Mauna Kea má výšku 10 km: měřeno od oceánského dna až po vrcholek, který se nachází 4200 metrů nad mořem.
