Nad základnou Concordia se zvedá opona

Kromě husté sítě hvězd a mihotavé záři Mléčné dráhy je jediným světlem za tmavých zimních nocí v oblasti jižního pólu nazelenalé světlo polární záře.

A jedinou známkou života zde je výzkumná stanice Concordia, kterou ESA využívá k přípravě na budoucí dlouhodobé mise mimo Zemi. Místo je ale zajímavé i pro celou řadu vědních oborů: od geologie přes glaciologii po změny klimatu, astronomii či zkoumání planetárních magnetických polí.

Ačkoliv se Slunce v uplynulých měsících s bídou podívá nad horizont, jeho vliv je velmi dobře patrný díky častým polárním zářím a tzv. jižním světlům.

Tyto barevné přehlídky vznikají ve chvíli, kdy se elektricky nabité částice putující od Slunce ve slunečním větru zachytí do siločar zemského magnetického pole a střetnou se s atomy v horních vrstvách atmosféry.

Barvy přitom odpovídají kolizím s různými plyny v různých vrstvách atmosféry. Střety s atomy kyslíku typicky generují zelenou záři, zatímco kolize s atomy dusíku rozzáří oblohu červeně.

Závěsy polární záře se hadovitě vlní směrem k rozmazanému světlu známému jako Mléčná dráha, které se nachází vysoko na obloze.

Protože se naše sluneční soustava nachází uvnitř galaxie pojmenované Mléčná dráha, tento světlý pruh představuje pohled směrem ven k hvězdami hustě posetým místům.

Nerovnoměrné rozložení světla v jinak bohaté Mléčné dráze je díky oblakům prachu, které vytváří v jinak celistvém útvaru „díry“.

Snímek byl pořízený 18. července vědci na výzkumné základně Concordia v době, kdy na jižní polokouli panovala zima.

Základna Concordia se nachází v nadmořské výšce 3200 metrů, přičemž v trvale temných zimních měsících je zde průměrná teplota mínus 51 stupňů Celsia. Nabízí ideální podmínky pro studium vlivu dlouhodobé izolace v extrémně nehostinných podmínkách.

Zde zjištěné skutečnosti pomohou připravit budoucí kosmonauty na případné meziplanetární cesty k Marsu nebo i dále.