Nová studie mapuje chování himálajských ledovců

23 srpen 2012

Ledovce patří k největším zásobárnám čisté vody na naší planetě. Jejich tání nebo naopak růst je zase jedním z nejlepších ukazatelů klimatických změn. Jenomže naše znalosti o změnách ledovců jsou omezené, a to díky absenci kvalitních dat – zvláště pak o jejich chování v určitých místech.

Měření provedená z družic nyní poskytla první detailní mapování změn tloušťky himálajských ledovců.

V časopise Nature byla nyní publikována studie, v níž výzkumníci shromáždili data z družic pro dálkový průzkum Země v oblasti Hindukúš-Karakorám-Himaláje (HKH) a zjistili, že v letech 2003 až 08 zdejší ledovce ztrácely 12 gigatun ledu ročně. To je mnohem více, než jsme se dříve domnívali.

HKH je 2000 km dlouhá skupina hor táhnoucí se napříč Asií a obsahující 60 tisíc kilometrů čtverečních ledovců a ploch pokrytých ledem alespoň část roku v různých klimatických podmínkách. Toto množství ledu představuje komplexní výzvu, a tak je provádění analýzy přímo v regionu velmi obtížné.

Data získaná pomocí družicových prostředků ale tyto lokální odhady umožňují provádět a navíc nabízejí první jasné zprávy o stavu ledové hmoty v celém regionu HKH.

V článku „Kontrastní vzory změn hmoty v himálajských ledovcích počátkem 21. století“ (Contrasting patterns of early 21st-century glacier mass change in the Himalayas) je představena studie, kterou ESA podpořila v rámci projektů Globglacier a Glacier_cci. V jejich rámci byla data laserové altimetrie získaná při misi NASA ICESat spojena s globálním modelem elevací získaným pro letu raketoplánu s radarem SRTM (Shuttle Radar Topography Mission) a optickými daty z družic Landsat. Tím byla získána mapa změn síly ledovců v regionu HKH v letech 2003 až 09.

Rozdíly v himálajské elevaci.

Laserová altimetrická data byla získána pro různé typy ledovcových povrchů odvozených z dat misí Landsat a porovnaných s digitálním elevačním modelem a jeho změnami v průběhu času.

Průměrně se ledovce v oblasti HKH ztenčily o 0,26 metru za rok, ovšem jsou zde různé výrazné regionální odchylky spojené s rozdílným klimatem nebo chováním ledovců.

V regionu Jammu a Kašmíru dosáhlo ztenčování 0,66 m ročně, zatímco severněji a západněji v regionu Karakorám bylo asi desetkrát menší. Tato zjištění ukazují, že na změny nemá vliv typ ledovců (jako třeba to, zdali jsou pokryté nečistotami nebo jsou zcela čisté).

Tání se přitom podílí jen asi jedním procentem na globálním růstu hladiny světového oceánu, což je velmi malý podíl. A jen zhruba třemi až čtyřmi procenty z toho, co celosvětově uvolnily ledovce a ledové čepičky.

Jenomže tání ledovců – nebo naopak jeho absence – má přímý vliv na blízké řeky Indus a Ganga a jejich povodí. V konečném důsledku je velmi důležité pro nízko položené a hustě osídlené. Změny v ledovcích se podílely na 2 až 3,5 procentech zásobováních těchto řek, přičemž v oblasti Horního Indusu to bylo skoro deset procent ročních zásob.

Vědecký tým je připravený monitorovat ledovce v rámci projektu Glaciers_cci, kde má dojít k propojení třiceti let archivovaných dat s informacemi získanými během současných a budoucích misí, jako je například řada družic Sentinel vyvíjená v rámci evropské iniciativy GMES (Global Monitoring for Environment and Security).

Copyright 2000 - 2014 © European Space Agency. All rights reserved.