Paolova divoká jízda domů

„Byla to pořádná zkušenost,“ prohlásil Paolo Nespoli na tiskové konferenci. „Po příjemném a klidném životě na palubě kosmické stanice byl návrat rychlý, krutý a drsný – připadali jsme si, jako by nás mlátilo opravdu veliké kladivo!“

Návrat a přistání lodi Sojuz TMA-20 v úterý přitom proběhl zcela hladce za ideálních podmínek a pozemní týmy byly u návratového modulu ihned po dosednutí.

Paolo byl posledním členem tříčlenné posádky, který opustil loď a po krátkém odpočinku na jarním ranním vzduchu jej do své péče převzal nedočkavý oddíl lékařů.

Lékařská prohlídka je po přistání standardní operací, protože i nejsilnější kosmonauti bývají po silném přetížení během přistání stresovaní a slabí. Po dlouhém pobytu v beztíži na Mezinárodní kosmické stanici pro ně běžná gravitace představuje velkou výzvu.

„Měl jsem potíže s dýcháním během silného brzdění. Pamatuji si, že jsem se snažil povytáhnout hlavu, aby se mi dýchalo lépe, ale bohužel jsem nebyl úspěšný – zaplnil jsem totiž každý milimetr volného prostoru v lodi.“

Trojice kosmonautů byla po přistání dopravena vrtulníku do blízkého města Karaganda, které bylo vzdáleno dvě hodinky letu. Po tradičním uvítacím ceremoniálu nastoupil Paolo Nespoli a astronautka NASA Cady Colemanová na palubu letadla do Houstonu. Oblak sopečného prachu z aktivního islandského vulkánu neumožnil použít nejkratší trasu letu, takže se cesta krapet protáhla.

Už během zastávky ve Velké Británii se Paolo cítil výtečně – a po dalším dvoudenním odpočinku se cítil ještě lépe. Okamžitě po příjezdu do Johnsonova kosmického střediska NASA začal Paolo provádět sérii srovnávacích testů, které mají za úkol porovnat jeho výkony před letem, během něj a bezprostředně po něm.

„Chtěl bych také poděkovat příznivcům na Twitteru a Flickru za všechny komentáře a podporu. Opravdu si jí moc vážím!“

Celý rozhovor (v italštině a angličtině) je k dispozici za odkazy v pravém sloupci.

Přistání s lodí Sojuz

Ruská loď Sojuz je robustní a spolehlivý dopravní prostředek, nicméně pro návrat z oběžné dráhy neposkytuje zrovna velké pohodlí. Cesta na kosmickou stanici jí sice trvá příjemné dva dny, ale návrat zpět na Zemi zabere jen několik hodin.

Loď Sojuz s Paolem Nespolim na palubě zažehla svůj hlavní motor na zhruba čtyři minuty v 1:30 GMT, čímž byl zahájený návrat z vesmíru. Následně došlo k odhození orbitálního a servisního modulu.

Velitel Kondratěv natočil návratovou kabinu tepelným štítem proti směru letu. Zhruba v čase 2:03 GMT začali kosmonauti pociťovat první kontakt lodi s řídkými vrstvami atmosféry, které začaly snižovat její rychlost. S tím, jak se Sojuz nořil hlouběji a hlouběji do atmosféry, dosáhlo přetížení na jeho palubě zhruba pětinásobku běžné pozemské gravitace.

Padáková soustava se probudila k životu ve 2:11 GMT: nejprve přišel na řadu malý stabilizační padák, potom se otevřel vrchlík padáku hlavního. Šlo o divoké chvíle, protože návratový modul se houpal a točil až do okamžiku, kdy byl hlavní padák plně otevřený a sestup stabilizoval.

Během posledních deseti kilometrů posádka cítila postupné snižování přetížení z vysokých brzdících hodnot až téměř k normálu s tím, jak se snášela k zemi pod vrchlíkem padáku.

Sojuz jako obvykle přistál přesně do středu vytyčené oblasti ve 2:27 GMT v kazašských stepích.

Finální kontakt rozhodně není hladký – a je neklamným potvrzením toho, že pevné země bylo dosaženo.

Jsou-li ideální podmínky, jako tomu bylo právě v úterý, přistává Sojuz ve vertikální poloze a těsně před kontaktem se zemí zažehne své prachové motory, aby zbrzdil finální fázi přistání. Pokud ale vane silný vítr, při dosednutí jej padák převrátí do polohy horizontální a návratový modul je dále tažený stepí, než se zastaví.

Loď Sojuz je relativně malá, ale ve stavu beztíže působí mnohem větším dojmem. Po přistání má ale posádka uvyklá dlouhodobému působení stavu beztíže problém vystoupit ven v návratových skafandrech Sokol.

Navíc se během dlouhodobých letů lidské tělo „natáhne“: kosmonaut tak běžně „vyroste“ o několik centimetrů. je to dáno tím, že v podmínkách pozemské gravitace je páteř stlačená a mírně prohnutá, kdežto v beztíži se natáhne na svoji přirozenou délku. To může způsobovat bolesti zad během prvních dní ve vesmíru – a stejně tak po návratu na Zemi.

Změna tělesné výšky je proto brána v potaz při výrobě a testování křesel v lodích Sojuz, která jsou anatomicky tvarovaná na míru jednotlivým členům posádky. Přesto silné gravitační síly během přistání způsobují, že návrat na Zemi je rozhodně vším možným, jen ne příjemným zážitkem.

Paolova první zpráva na síti Twitter po návratu z vesmíru zněla: „Divokou jízdou jsem se vrátil domů z ISS.“ Bezpochyby měl pravdu.