Počítání hvězd s observatoří Gaia

S tím, jak Gaia skenuje oblohu a měří pozice a rychlosti miliardy hvězd s bezprecedentní přesností, je v některých případech schopna určit i jejich aktuální rychlost skrze senzory kamery. Tyto informace jsou v reálném čase využívané systémem udržování pozice observatoře a polohy na dráze, aby byla zajištěna její správná orientace s požadovanou přesností.

Statistiky rychlosti jsou rutině odesílané na Zemi, a to společně s vědeckými daty – vše ve formě pomocných dat. Mezi nimi je i číslo udávající celkový počet hvězd využívaných při řízení polohy, které jsou každou sekundou detekovány v úhlu pohledu observatoře.

Je to právě tento zdroj, který je typickým indikátorem hustoty hvězd napříč oblohou – který byl použit pro vytvořen této neobvyklé vizualizace nebeské sféry. Světlejší regiony znamenají vyšší koncentraci hvězd, zatímco tmavší odpovídají místům na obloze, kde je pozorováno méně hvězd.

Rovina Mléčné dráhy, v níž se nachází většina hvězd v naší galaxii, je evidentně nejjasnější částí tohoto snímku. Probíhá horizontálně a je obzvláště jasná ve středu. Tmavší oblasti kolem tohoto širokého pruhu hvězd, známého jako galaktická rovina, odpovídají hustším mezihvězdným prachovým mračnům tvořeným plynem a prachem, které pohlcují z inkriminovaného směru přicházející světlo.

Galaktická rovina je projekce galaktického disku na oblohu, což je zploštělá struktura o průměru zhruba 100 tisíc světelných let. Vertikálně je ovšem vysoká jen asi 1000 světelných let.

Za touto rovinou je viditelných jen několik málo objektů jako třeba Velké a Malé Magellanovo mračno nebo dvě trpasličí galaxie obíhající kolem Mléčné dráhy, které se nacházejí v pravé dolní části obrázku.

Několik globulárních shluků – velkých uskupení miliónů hvězd držených pohromadě společnou gravitací – je také „rozsypaných“ kolem galaktické roviny. Globulární shluky, nejstarší populace hvězd v galaxii, se nachází především ve sférickém halo sahajícím až 100 tisíc světelných let od středu Mléčné dráhy.

Globulární shluk NGC 104 je na snímku jasně viditelný: nachází se hned vlevo od Malého Magellanova mračna. Další globulární shluky jsou zvýrazněny na anotované verzi snímku.

Co je zajímavé, většina jasných hvězd viditelných prostým okem, které tvoří známá souhvězdí na noční obloze, se na snímku nenachází. Jsou totiž příliš jasné pro použití v řídicím systému observatoře Gaia. Podobně je na tom galaxie Andromeda – největší galaktický soused Mléčné dráhy. Ani ta se na snímku neobjevila.

Přestože je observatoř Gaia vybavena kamerou s miliardou pixelů, její mise není primárně zaměřena na snímkování oblohy: má za cíl vytvořit největší a nejpřesnější 3D mapu naší galaxie, která se stane důležitým nástrojem pro studování vzniku a vývoje Mléčné dráhy.