Animation of Venus
Animace planety Venuše.

Přeřazuje Venuše na nižší rychlostní stupeň?

10 únor 2012

Sonda ESA Venus Express odhalila, že náš mraky zahalený planetární soused rotuje o něco pomaleji, než by dle předchozích měření měl.

Družice zjistila, že povrchové útvary nejsou tam, kde by měly dle našich očekávání být. Stalo se tak poté, co nahlédla skrze jinak neproniknutelnou vrstvu mraků pomocí přístroje pracujícího v infračervené oblasti záření.

Zařízení VIRTIS pracuje na infračervených vlnových délkách, díky čemuž je schopné proniknout skrze hustou vrstvu oblačnosti. Objevilo, že některé z povrchových útvarů jsou posunuté až o dvacet kilometrů oproti místům, kde měly být podle pozorování sondy NASA Magellan z počátku devadesátých let minulého století.

Detailní pozorování z oběžné dráhy pomáhají vědcům mimo jiné určit, zdali má Venuše pevné nebo kapalné jádro. To nám dále pomůže lépe pochopit zrod planety stejně jako její vývoj.

Sonda Venus Express.

Pokud má Venuše pevné jádro, musí být její hmota koncentrovaná blíže ke středu. V takovém případě budou mít vnější síly menší vliv na rotaci planety.

Nejdůležitější z těchto sil je přitom hustá atmosféra: její hustota je více než devadesátkrát vyšší, než hustota atmosféry zemské. Dalším významným faktorem je dramaticky se měnící rychlé počasí, u něhož je reálný předpoklad, že dokáže měnit rotaci planety skrze tření o její povrch.

Země je přitom vystavena podobným vlivům, které u ní tvoří především vítr a pohyby vodních mas. Díky tomu se délka pozemského dne může v průběhu roku měnit v řádu milisekund v závislosti na ročním období a chování větrů nebo teplotách.

V osmdesátých a devadesátých letech minulého století výzkumné sondy Veněra a Magellan pořídily podrobné radarové mapy povrchu Venuše. Ten byl dlouho zahalený tajemstvím stejně jako hustotou, jedovatou a všedrtící atmosférou. Tyto mapy nám daly první představu o unikátním a nepřátelském prostředí panující na druhé planetě sluneční soustavy.

Během čtyřleté mapovací mise byla sonda Magellan schopná pozorovat útvary, které se nacházely na povrchu planety: vědci pak stanovili délku místního dne na 243,0185 dne pozemského.

Jenomže útvary pozorované na planetě o šestnáct let později evropským automatem Venus Express mohou být propojené s pozorováními Magellanu pouze v případě, že budeme počítat den o 6,5 minuty delší, než jsme dosud změřili.

Posun útvarů na Venuši.

Což odpovídá i současným dlouhodobým radarovým pozorováním provedeným přímo ze Země.

„Když jsme zjistili, že obě hodnoty nesouhlasí, nejprve jsme hledali chybu v našich výpočtech. A to proto, že Magellan změřil hodnotu dne velmi přesně – jenomže jsme prostě nebyli schopni najít žádnou představitelnou chybu,“ vysvětluje planetární vědec z německého letecko-kosmického střediska DLR Nils Müller, který vedl tým vědců zkoumajících právě nepravidelnost v rotaci planety.

Vědci, jako například uznávaný Özgur Karatekin z Belgické královské observatoře, se následně zaměřili na možnost krátkodobých náhodných odchylek od délky lokálního dne. Dospěli ale k názoru, že tyto by se během delšího časového období měly navzájem eliminovat.

Na druhé straně aktuální modely ukazují, že planeta může mít své cykly počasí trvající až desítky let, což může vést ke stejně dlouhodobým změnám trvání rotace. Stejně tak mohou mít vliv další efekty, jako třeba změna momentu hybnosti mezi Venuší a Zemí ve chvíli, kdy se obě planety k sobě relativně přiblíží.

„Přesná znalost rotace Venuše pomůže s plánováním budoucích misí, protože jde o hodnotu mající důležitý vliv na výběr míst přistání,“ poznamenává projektový vědec ESA pro misi Venus Express Håkan Svedhem.

A tak zatímco výzkum pokračuje, už dnes je nad slunce jasnější, že sonda Venus Express proniká mnohem hlouběji do tajemství planety Venuše, než jsme si byli schopni představit.

Copyright 2000 - 2014 © European Space Agency. All rights reserved.