Příprava na Mars
Ne nepodobni chirurgům na operačním sále pracují technici ESA zahaleni a v rouškách v ultračisté mikrobiologické laboratoři. Tato opatření mají zajistit, že špičkové senzory nebudou kontaminovány před cestou na Rudou planetu pozemskými mikroby.
Konkrétně pracují na teplotním senzoru, který se vydá na Mars jako součást vybavení modulu ESA Schiaparelli koncem roku 2016.
Modul Schiaparelli se k Marsu vydá společně se sondou ExoMars TGO (Trace Gas Orbiter), které odstartuje na palubě ruské rakety Proton počátkem roku 2016. Pokud prověří evropskou schopnost bezpečně přistát na povrchu planety bezpečně, otevře dveře pro mobilního robota ExoMars. Ten se na cestu vydá o dva roky později.
Kromě testování technologií se modul Schiaparelli zaměří také na vědecký program, který bude trvat dva až osm místních dní (solů).
Nejprve mají senzory zabudované v tepelném štítu zaznamenávat detaily týkající se průletu atmosférou planety.
Poté bude sada přístrojů využívající energii z baterií měřit při povrchu elektrickou aktivitu a charakteristiky atmosféry, rychlost a směr větru stejně jako tlak a teplotu.
Počátkem letošního roku byla sada senzorů pro tepelný štít dopravena do technického střediska ESA ESTEC (European Space Research and Technology Centre) v nizozemském Noordwijku. Společně ji vytvořila německá kosmická agentura DLR a francouzská CNES.
Zde je uložena až do okamžiku, kdy bude integrována do tepelného štítu modulu Schiaparelli. Ovšem před uskladněním si tým mise ExoMars musel být jistý, že senzory nejsou znečištěny mikroskopickými „stopaři“.
Vše, co směřuje k Marsu, je předmětem přísné „Planetární ochrany“. To proto, aby bylo zajištěno čisté prostředí nekontaminované pozemskými mikroby. To by mohlo buď skrýt důkazy o mimozemském životě, nebo naopak vést k jejich falešnému objevu.
Čistá místnost v ESTECu, která je součástí laboratoře LPSML (Life, Physical Sciences and Microgravity Laboratory), je přitom na podobnou delikátní práci přímo konstruována. Její filtrovaný vzduch obsahuje miliónkrát méně částic, než venkovní atmosféra: jde o méně, než tucet částic větších než 0,1 mikrometru (ekvivalent prachového zrnka) na metr krychlový.
Technici si pak musí obléknout sterilní overaly před tím, že přijdou do kontaktu se senzory. Do místnosti o ploše 35 metrů čtverečních pak vchází skrze vzduchovou sprchu.
Podobně jako jiný hardware pro misi ExoMars, i tyto senzory byly vytvořeny v čistém prostředí. Navzdory tomu ale musí technici vykonávat pravidelné stěry, které následně umisťují do kultivačních misek: to má pomoci odhalit případnou kontaminaci.
Senzory pro modul Schiaparelli se ovšem ukázal být z tohoto hlediska zcela v pořádku, a tak jej bylo možné uložit do sterilního antistatického obalu.
Přidal se tak k dalšímu již vyrobenému letovému hardwaru pro misi, který už je hotový a čeká na finální integraci. Krom jiného jde o sestupovou kameru (Descent Camera), která bude zaznamenávat závěrečnou fázi přistání.
