Pro misi ExoMars 2018 byla vybrána čtyři možná místa přistání

ExoMars představuje společný projekt mezi ESA a ruským Roskosmosem: jeho výstupem budou dvě mise. Nejprve v lednu 2016 odstartuje družicová sonda TGO (Trace Gas Orbiter) společně s výsadkovým demonstrátorem Schiaparelli. K Marsu dorazí o devět měsíců později. V květnu 2018 pak odstartuje druhá sonda RSM (Rover and Surface Platform), přičemž přistání na povrchu planety je plánováno na leden 2019.

Výběr příhodného přistávacího místa pro druhou misi začal v prosinci 2013. Tehdy byla vědecká obec vyzvána, aby předložila vhodné návrhy.

Z nich bylo vybráno osm míst, jejichž výběr byl oznámený po setkání pracovní skupiny zaměřené na výběr přistávací lokality (Landing Site Selection Working Group) letos v dubnu. Už tehdy ale bylo oznámeno, že čtyři místa představují zajímavější volbu, než zbývající kvarteto.

Po další revizi panelem ESA byla právě tato čtveřice formálně doporučena pro další analýzu.

Jde o lokality Mawrth Vallis, Oxia Planum, Hypanis Vallis a Aram Dorsum. Všechny se nacházejí relativně blízko rovníku.

„Současný povrch Marsu představuje pro živé organismy nepřátelské prostředí. Ovšem mohly zde zůstat otisky primitivních forem života z doby, kdy tu před 3,5 až 4 miliardami let bylo teplejší a vlhčí podnebí, uvádí projektový vědec mise ExoMars v ESA Jorge Vago.

„Proto chceme, aby naše místo přistání bylo ve skalnaté oblasti, která kdysi bývala bohatá na vodu. Naše počáteční vyhodnocení identifikovalo právě čtyři takováto místa, která přesně odpovídají vědeckým cílům mise.“

Oblast údolí Mawrth Vallis stejně jako nedaleká planina Oxia Planum obsahuje jedno z míst s největším výskytem hornin na Marsu, které jsou starší než 3,8 miliardy let a jsou bohaté na jíl. To nasvědčuje, že v dotyčné lokalitě kdysi hrála voda významnou úlohu. Mawrth Vallis přitom leží na hranici mezi vysočinou a nížinou a lze tu najít jedno z nejstarších odtokových koryt na Marsu.

Kameny v oblastech Mawrth Vallis a Oxia Planum mají různé složení, čímž reflektují odlišnou geologickou historii a v čase se měnící vlhkost. Kromě toho byly jen poslední stovky miliónů let vystaveny působení eroze, takže jde o velmi zachovalé vzorky z hlediska poškození radiací nebo atmosférou.

V kontrastu s tím leží Hypanis Vallis na pozůstatcích dávné říční delty na konci výrazné sítě údolí. Různé vrstvy jemných usazenin poskytují přístup k materiálu, který se zde začal ukládat před 3,45 miliardami let.

Nakonec je to oblast Aram Dorsum, která své jméno získala od stejnojmenného kanálu, jenž se vine ze severovýchodu na západ celou oblastí. Naplaveniny kolem kanálu mají zřejmě podobný původ jako ty, které můžeme najít u pozemské řeky Nil.

Oblast byla dříve z hlediska vody mimořádně aktivní, následně ale skončila pod silnou vrstvou hornin. Což ji mohlo ochránit před radiací a působením atmosféry po většinu geologické historie Marsu. Místo tak má velký potenciál pro nalezení případných otisků biologické aktivity.

„Zatímco všechna čtyři místa jsou z vědeckého hlediska nesmírně zajímavá, musíme brát ohled i na operační a technické požadavky spojené s bezpečným přistáním a pohybem po povrchu,“ dodává Jorge.

„Ve všech vybraných oblastech jsou technická omezení přinejmenším uspokojivá, ovšem nejlépe nám z předběžných rozborů vychází Oxia Planum. Ovšem ověřování stále probíhá.“

Další stupeň analýz bude zahrnovat simulace přistání, s jejichž pomocí bude predikována pravděpodobnost úspěšného dosednutí na základě vstupního profilu, vlastností atmosféry nebo terénu na každém kandidátském místě.

Cílem ESA je dokončit certifikaci nejméně jednoho místa do druhé poloviny roku 2016 tak, aby mohlo být finální rozhodnutí o směřování mise ExoMars 2018 přijato v roce následujícím.