První ráno na základně Concordia
Po třech měsících nepřetržité temnoty se na výzkumné základně Concordia v Antarktidě poprvé objevilo Slunce.
Naposledy zdejší posádka spatřila Slunce v květnu a od té doby se mohla kochat maximálně slabou září nad horizontem, která prozrazovala jeho pozici pod obzorem. Postupně ale zmizela úplně a základna se ponořila do naprosté temnoty, která vyvrcholila v polovině června. Později se zase záře objevila a sílila, až se nyní projevila prvním skutečným východem Slunce.
Podle předcházejících posádek je rozdíl mezi jasnou září a přímým slunečním zářením opravdu obrovský. Pro stávající posádku tak byla současná událost zřejmě nejúchvatnějším východem, když měla možnost znovu pohlédnout na kompletní ledové panorama kolem výzkumné stanice.
Extrémní podmínky
Temná zima polárních nocí je dobře známá lidem žijícím daleko na severu. Ale tvrdost zimy na výzkumné stanici – nacházející se na nejodloučenějším a klimaticky drsném kontinentu – je extrémní. Strávit rok v Antarktidě a zažít dlouhou, ledovou a temnou zimu je v mnoha ohledech srovnatelné s kosmickou misí. Což je hlavní důvod, proč se ESA podílí na aktivitách na stanici Concordia.
Například pro regulaci biologických hodin posádky je zapotřebí umělé osvětlení – a někteří členové týmu dokonce i medikamenty. To proto, aby se jejich organismus lépe přizpůsobil efektu nazývanému „volný pád“: v takové chvíli se skutečný čas a tělesné hodiny „rozejdou“ příliš. Tělo pak není schopno řídit svůj vlastní spánek. Ve vesmíru je problém přesně opačný: kosmonauti na kosmické stanici zažívají šestnáct východů a západů slunce denně. Ale i to je silně nepříjemné.
Posádka je uzavřena v omezeném prostoru v neustálém stresu, což je také jako na kosmické stanici. Po měsících v izolaci „mrazonauti“ v Antarktidě a kosmonauti na ISS čelí stejným problémům: zcela zapomínají, jaké je to vidět tváře dalších lidí, chybí jim vůně přírody a procházka venku během speciálního ochranného obleku.
ESA proto sponzoruje lékaře na Concordii. Letos je jím Evangelos Kaimakamis z Řecka. Kromě toho pracuje ještě Francouz Olivier Delanoe na recyklačním systému vody, který je odvozený od systému zajištění životních podmínek v kosmických lodích vyvinutých ESA.
Během zimy psali Evangelos a italský technik na Concordii Antonio Litterio blog o svých zážitcích a zkušenostech.
Vzhůru ke světlým nocím
Po prvním ránu se budou dny prodlužovat a prodlužovat až do prosince, kdy Slunce zůstane nad obzorem po celých 24 hodin. V té době bude na základně čilý ruch díky hostujícím výzkumníkům a přípravám na další dlouhou zimu. V té době stoupne i teplota na přijatelných mínus 25 stupňů Celsia. Což v místních podmínkách představuje velmi horké léto.
Pro posádku žijící na základně přes zimu je příchod Slunce důležitým mezníkem, přesto budou následující měsíce pořád těžké. Má před sebou ještě hodně práce s úklidem základny a přípravou tábora na léto. Ačkoliv první letoun nedorazí před listopadem, což bude znamenat oficiální zahájení letní sezóny a opětovné ustanovení přímého spojení s vnějším světem, půjde o poslední krok na dlouhé cestě: nejhorší je za nimi.
