Satelitní pozorování odhalují rychlý rozpad ledovcového šelfu v Antarktidě

Larsen B v letech 2002 a 2012.
5 duben 2012

Ačkoliv družice ESA Envisat oslavila deset let práce na oběžné dráze, neúnavně pokračuje ve svých pozorováních: nyní se zaměřila na úbytek ledu v jednom z antarktických ledovcových šelfů, k němuž dochází v důsledku oteplování klimatu.

Jedním z prvních pozorování této družice, které provedla krátce po startu 1. března 2002, byl rozpad hlavní části ledovcového šelfu Larsen B v Antarktidě. Tehdy se díky mechanické nestabilitě v ledové hmotě způsobené oteplováním klimatu oddělilo zhruba 3200 kilometrů čtverečních ledovce.

Nyní, po deseti letech provozu s pomocí výkonného radaru ASAR (Advanced Synthetic Aperture Radar) zaznamenal Envisat další ztrátu v oblasti Larsen B: za uplynulé desetiletí činí úbytek 1790 kilometrů čtverečních.

Larsenův ledový šelf v roce 2012.

Larsenův ledový šelf je vlastně sada tří šelfů: A (nejmenší z nich), B a C (který je největší). Táhnou se od severu k jihu podél celého východního pobřeží Antarktického poloostrova.

Larsen A se rozpadl v lednu 1995. Larsen C byl dosud považovaný za stabilní území, ale družicová pozorování odhalila během uplynulého léta ztenčování ledovce stejně jako delší dobu jeho tání.

„Ledovcové šelfy jsou citlivé na oteplování atmosféry a také na změny v oceánských proudech i jejich teplotách,“ vysvětluje profesor Helmut Rott z Innsbrucké univerzity.

„Severní část Antarktického poloostrova zaznamenala v uplynulých padesáti letech oteplení o zhruba 2,5 stupně Celsia. To je mnohem více, než je globální průměr. Toto oteplení způsobilo ústup a rozpad ledových šelfů.“

Larsen B se od ledna 1995 do února 2002 zmenšil z 11512 kilometrů čtverečních na 6664 kilometrů čtverečních. Rozpad v březnu 2002 ovšem přinesl skokové snížení jeho plochy na 3463 kilometrů čtverečních. Dnešní měření ukazují, že z původní rozlohy zbývá jen 1670 kilometrů čtverečních.

Envisat
Družice Envisat.

Satelit Envisat již nyní dvojnásobně překročil svoji plánovanou životnost. Observatoř je ale připravena pozorovat zemské ledovce, pevniny, oceány i atmosféru ještě nejméně další dva roky.

To zajišťuje kontinuitu kritických dat získávaných z dálkového průzkumu Země až do doby, kdy další generace satelitů – řada Sentinel – začne v roce 2013 svá pozorování.

„Dlouhodobá systematická pozorování jsou mimořádně důležitá pro pochopení a modelování procesů v kryosféře. Stejně tak nám umožňují předpovídat naše možnosti při reakcích na klimatické změny týkající se ledu a sněhu,“ doplňuje profesor Rott.

Larsen B: 1992 až 2002.

„Klimatické modely totiž předpovídají dramatické oteplování ve vyšších zeměpisných šířkách. Pozorování Larsenova ledového šelfu provedená družicí Envisat přitom jen potvrzují zranitelnost ledovcových šelfů vůči oteplování klimatu a zdůrazňují důležitost těchto šelfů pro stabilitu systému ledovců.“

„Tato pozorování jsou navíc velmi důležitá pro odhadování budoucího chování mnohem větších mas ledu v západní Antarktidě – pokud oteplování postoupí jižněji.“

Radary na družicích dálkového průzkumu Země – jako je právě ASAR na Envisatu – jsou přitom mimořádně užiteční při sledování polárních oblastí, protože umožňují získávat data skrze oblačnost a v noci.

Mise Sentinel, které jsou vyvíjené jako součást evropského programu GMES (Global Monitoring for Environment and Security), zajistí kontinuitu radarových pozorování.

Copyright 2000 - 2014 © European Space Agency. All rights reserved.