Skupiny zlomů na Marsu
Tyto pozoruhodné útvary na Marsu vznikly tak, že se kůra planety roztrhla na kusy v důsledku sopečné aktivity.
Zlomy v oblasti Sirenum Fossae na jižní polokouli planety byly fotografovány sondou ESA Mars Express v březnu 2017. Mají tisíce kilometrů na délku – vedou tak mnohem dále, než jsou hranice snímku.
Zlomy rozdělují kůru na bloky: pohyb páru trhlin znamená, že část kolem nich se posune dolů do propadliny několik kilometrů široké a stovky metrů hluboké. Pokud jde o paralelní sérii zlomů, pak mezi nimi zůstávají vyvýšené bloky krusty – jak je vidět na snímku.
Oblast Sirenum Fossae je součástí většího zlomového útvaru kolem sopky Arsia Mons v oblasti Tharsis, která se nachází nějakých 1800 km severovýchodně.
Tharsis je největší sopečnou oblastí na Marsu. Rozsáhlá struktura zlomů je pak důkazem vlivu silné vulkanické aktivity na tvář planety.
Zlomový systém Sirenum Fossae na fotografii je spojený s tektonickým napětím spojeným s dávnou sopečnou aktivitou v oblasti Tharsis. Například propadliny mohou být způsobeny napínáním zemské kůry nad rozpínajícím se magmatem nebo naopak může jít o kůru, která zkolabovala poté, co se magmatické komory vyprázdnily.
Je také možné, že každá propadlina je spojena se starou sopečnou hrází: strmým průchodem ve skalách, jímž se magma z nitra Marsu kdysi šířilo směrem vzhůru, což vytvořilo na povrchu trhliny.
V tomto případě mohou prohlubně představovat velkou strukturu rozpínající se ze sopečného středu. Podobné útvary jsou pozorovatelné i na Zemi, například na Islandu. Zde jsou takovéto fraktury a propadliny viditelné ve vulkanickém komplexu Krafla.
Stejně jako u jakéhokoliv jiného geologického útvaru rozdělujícího povrch planety, nabízí systém propadlin dobrý pohled pod povrch. Dále pak poskytují strmé plochy pro aktivní procesy, k nimž došlo v nedávných dobách.
Například sonda NASA MRO (Mars Reconnaissance Orbiter) identifikovala na některých strmých svazích Sirenum Fossae přítoky. Ty byly i v okrajích dopadových kráterů. Jaký materiál tvaruje tyto malé přítoky, je předmětem dalšího zkoumání: původně existovala domněnka, že jsou spojené s tekoucí vodou, ale nyní se ukazuje, že je spíše vytváří sezóně vznikající zmrzlý oxid uhličitý (suchý led), který „teče“ dolů po svazích.
