Směr Země

Snímek je založený na datech získaných sluneční observatoří SOHO, kterou společně provozují ESA a NASA. Pořízený byl při výtrysku koronální hmoty ve chvíli, kdy byl velký oblak zmagnetizované plazmy vyvržený ze sluneční atmosféry a vydal se směrem k Zemi.

Snímek byl pořízený v extrémním ultrafialovém spektru a zachycuje nejen samotný sluneční kotouč, ale také jeho okolí a především bouři zvedající se ze slunečního povrchu.

Dva výrazně světlé regiony na slunečním kotouči odhalují aktivní regiony s výrazným magnetickým polem. Vlevo je pak vidět oblast hustšího a chladnějšího plynu, která se vine jako had po povrchu Slunce.

V důsledku techniky zpracování obrazu scéna vytváří dojem rychlých změn s tím, jak se sluneční bouře rozrůstá na všechny strany od Slunce a vydává se směrem k nám.

Použitá technika průběžných rozdílů („running difference“) počítá s postupným pořizováním snímků a jejich následným porovnáním tak, že nejsilnější a nejvýraznější útvary jsou izolovány a zvýrazněny.

Podotýkáme, že sluneční disk není v přesném poměru k pozadí snímku. Fotografie z observatoře SOHO jsou totiž obvykle zobrazovány s mezerou zhruba tří slunečních poloměrů kolem: je tak blokováno intenzivní světlo ze Slunce, aby bylo možné spatřit drobné detaily v koroně.

Výtrysky koronální hmoty jako tento zobrazený vyvrhují miliardy tun hmoty ze Slunce rychlostí miliónů kilometrů za hodinu. V okamžiku, kdy tato konkrétní erupce o dva dny později zasáhla Zemi, měla šířku již padesát miliónů kilometrů.

Snímek je součástí souboru SOHO „Slunce jako umění“ z roku 2002.