Snímky hvězd pomáhají zachránit vatikánské knihy

Knihovna potřebovala najít způsob, jak citlivé staré tisky šetrně naskenovat – a následně je uložit tak, aby byly čitelné i po stovkách let. Odpověď přitom našla ve speciálním formátu, který ESA používá pro uchovávání dat většiny ze svých vědeckých družic.

V sedmdesátých letech minulého století vyvinuly ESA a NASA především pro potřeby radioastronomie formát FITS (Flexible Image Transport System). Ten je nyní používaný pro ukládání dat z většiny kosmických výprav.

„Jakýkoliv typ dat, který vytvoříte v astronomii, může být uložený právě v tomto formátu,“ uvádí vědoucí vědeckých archívů ESA Pedro Osuna.

Právě proto se formát stal hlavní volbou ESA při ukládání nepřeberného množství dat, které produkují astronomické mise této agentury. Používají jej všechny pionýrské mise jako Herschel, Integral, XMM-Newton a SOHO.

Přitom najít v digitální éře nějaký skladovací formát, který bude dlouhodobě vyhovovat výzkumníkům, archivářům nebo knihovníkům, představuje skutečně velkou výzvu. Odpovědí na ni je právě formát FITS.

„Pokud máte nástroj, který je dnes schopen číst data ve formátu FITS, můžete číst i data v souborech FITS uložená před dvaceti lety,“ dodává pan Osuna. „Formát je vždy zpětně kompatibilní.“

Staré knihy pro budoucí generace

Dnes je přitom formát vyvinutý pro ukládání snímků hvězd využívaný ke zcela jinému účelu: k uchování jedné z největších sbírek historických knih na světě.

„Mnoho kosmických misí, jako třeba Hubbleův kosmický teleskop, používá formát FITS k ukládání a následnému studiu vědeckých dat,“ vysvětluje Giuseppe Di Persio z italského Národního institutu pro astrofyziku.

Dr. Di Persio v současné době spolupracuje s Vatikánskou knihovnou v Římě na pilotním projektu naskenování části ohromného knižního fondu. Uložený ve formátu FITS by měl zůstat dostupný i budoucím generacím.

Vatikánská knihovna, která byla založena v roce 1475 a která je tak jednou z nejstarších institucí svého druhu na světě, obsahuje desítky tisíc rukopisů a kodexů z doby před vynálezem knihtisku. Některé jsou až 1800 let staré.

Kromě toho, že digitalizace zpřístupní jejich obsah širšímu okruhu zájemců, umožní také lépe chránit samotné originály.

„Pro rukopisy je nebezpečné, kdykoliv se jich někdo dotkne,“ uvádí ředitel Vatikánského střediska informačních technologií Luciano Ammenti, který na projekt dohlíží.

Vybral si FITS jednak pro dlouhodobou využitelnost a jednak proto, že jde o open-source: není tedy spojený s jednou konkrétní organizací.

Velkou výhodou formátu je také skutečnost, že je velmi šetrný vůči tiskům z Vatikánské knihovny. Pokud byste totiž staré stránky přitiskli na sklo běžného skeneru, mohly by se rozlámat nebo jinak poškodit. Skenovací software vyvinuté pro formát FITS automaticky počítá s různými úhly natočení a získaný obraz podle nich převádí: díky tomu vzniká maximálně věrný a plochý obrázek.

Tajemstvím formátu je, že instrukce nezbytné pro čtení a zpracování dat jsou v textové hlavičce umístěné v datovém souboru. Za sto let, kdy se dá předpokládat, že počítače budou velmi odlišné od těch dnešních, tak budou i nadále v každém souboru v té nejčistší podobě k dispozici data, které jej umožní dekódovat.

FITS přitom může být vždy čtený bez nutnosti konverze do jiného formátu, což obvykle vede ke ztrátě informací nebo k nekompatibilitě s budoucími systémy.

Jak říká doktor Di Persio: „Jednou FITS, navždy FITS.“