Sonda Cassini pozorovala hurikán na Saturnu
Meziplanetární sonda Cassini odhalila v oblasti severního pólu planety Saturn silný hurikán obklopený zvláštní rotující skupinou mraků.
Snímky byly pořízeny kamerou sondy Cassini dne 27. listopadu 2012 a jsou prvními detailními záběry bouře, která zde zuří nejméně od roku 2006.
Sonda NASA Voyager 2 neměla dobrý výhled na tuto oblast severního pólu Saturnu v roce 1981, kdy tudy prolétala. Přesto pozorovala zvláštní oblaka, která jsou tak široká, že by se do nich vešly bezmála čtyři Země.
Když pak k Saturnu dorazila v roce 2004 sonda Cassini, severní pól Saturnu byl v temnotě, protože se zrovna nacházel uprostřed zimy. Na pozorování ve viditelném spektru jsme si tak museli počkat až do rovnodennosti, která nastala v srpnu 2009.
Až v tuto chvíli začalo sluneční záření zaplavovat severní polokouli Saturnu. Aby bylo možné oblast pozorovat, bylo zároveň nutné změnit sklon oběžné dráhy sondy Cassini kolem Saturnu, a to tak, aby automat mohl pozorovat polární oblasti.
Následně byly pořízeny snímky a videosekvence ve vysokém rozlišení, na nichž vědci odhadli průměr oka hurikánu na nějakých 2000 km. Hurikán, který je zhruba dvacetkrát větší než běžný hurikán pozemský, tvoří řídké světlé mraky, které se při vnějším okraji pohybují rychlostí 540 km/h. Větry v hurikánu tak vanou zhruba čtyřikrát silněji, než v případě jeho pozemských bratříčků.
Hurikán vypadá velmi podobně jako ty, které můžeme vidět na Zemi: jen je mnohem větší a mnohem rychlejší. Ale kromě toho tu najdeme ještě další pozoruhodné rozdíly.
Zvláštní je například to, že hurikán je uvězněný v oblasti severního pólu planety. Na Zemi mají hurikány tendenci driftovat směrem k pólům, ale na Saturnu je hurikán nejseverněji, jak jen může být – a nehne se odtud.
Dále: pozemské hurikány jsou „poháněné“ teplou oceánskou vodou, ale hurikány na Saturnu dostávají jen velmi malé množství vody v podobě páry z na vodík bohaté atmosféry.
Zjistit, jak hurikán na Saturnu využívá vodní páry ke svému fungování, by mohlo vědcům pomoci při pátrání po tom, jak pozemské hurikány vznikají a drží se při životě.
Notes for Editors
The images were taken by Cassini on 27 November 2012 from a distance of 418 000 – 419 000 km.
Cassini flies a set of inclined orbits only every few years. The orbit tracks require precise oversight from navigators because the spacecraft uses flybys of Saturn’s moon Titan to change the angle of Cassini’s orbit. This path requires careful planning years in advance and sticking very precisely to the planned itinerary to ensure enough propellant is available for the spacecraft to reach future planned orbits and encounters.
The Cassini-Huygens mission is a cooperative project of NASA, ESA and Italy’s ASI space agency. JPL manages the Cassini–Huygens mission for NASA’s Science Mission Directorate, Washington DC, USA. The Cassini orbiter and its two cameras were designed, developed and assembled at JPL. The imaging team consists of scientists from the United States, England, France and Germany. The imaging operations centre is based at the Space Science Institute in Boulder, Colorado, USA.
