Světový den mokřadů se zaměřuje na zemědělství
Světový den mokřadů si v roce 2014 dal za cíl připomenout, že mokřady a zemědělský průmysl se spolu musí naučit vycházet. Projekt ESA GlobWetland II přitom asistuje středomořským zemím v udržitelném rozvoji těchto oblastí a demonstruje vývoj mokřadů plus zemědělství v čase.
Mokřady jsou plochy země, které jsou trvale nebo sezónně přesycené vodou. Hrají důležitou roli ve tvorbě lokálního prostředí a souvisejícího života rostlin i živočichů.
V íránském městě Ramsar byla 2. února 1971 podepsána Ramsarská konvence o mokřadech, která vytvořila rámec pro národní akce a mezinárodní spolupráci při zachování a rozumném využívání mokřadů.
O 43 let později je výročí podpisu konvence připomínáno pod heslem „Mokřady a zemědělství: partneři pro rozvoj“.
Zemědělství je často vnímáno jako hrozba pro tyto vzácné zdroje, protože jsou vysušovány a zabírány pro farmaření. Ale úspěšné zemědělské praktiky mohou existovat i ve spojení s mokřady.
Projekt GlobWetland II využívá snímky z družic dálkového průzkumu Země k mapování změn v mokřadech, což by mělo pomoci zajistit jejich udržitelné využití. Mapy ukazují, že zatímco mokřady v okolí Středozemního moře jsou primárně využívány pro zemědělství, snížil se za posledních 10 až 15 let jejich zábor. Rozvoj zemědělství tak zřejmě přestává představovat zásadní hrozbu.
Soužití ukazuje, že mokřady a zemědělský sektor mohou využívat výhod koexistence. Zemědělství potřebuje mokřady kvůli vodě, ochraně před škůdci, opylení a celkovému zlepšení krajiny. Souběžně pak zemědělská půda funguje jako nárazníková zóna kolem mokřadů, čímž je chrání před rozvojem průmyslových zón a městských oblastí.
Díky tomuto spojení se staly strategie pro řízení symbiózy mokřadů a zemědělských ekosystémů globální agendou. Techniky dálkového průzkumu Země a informační systémy jako je nástroj GlobWetland přitom poskytují přesné a včasné informace o tom, jak si poradit s rovnováhou vody a regulací využití země či s komplexními krajinnými útvary.
„Potřebujeme najít správnou rovnováhu mezi ekonomickými požadavky zemědělství a nezbytným rozumným využitím mokřadů, ze kterého mají v konečném důsledku přínos všichni a které je v konečném důsledku nezbytné pro oba,“ říká Paul Ouedraogo, poradce Ramsarské konvence pro Afriku.
„Systémy dálkového průzkumu země nám pomáhají sumarizovat a řídit zemědělské ekosystémy v kontextu lidských činností – definovaných jejich znalostmi – hodnoty a tradice mají vliv na lokální biodiverzitu, její atmosféru, její půdu a její vodu.“
