Tající sníh pomáhá absorpci oxidu uhličitého
Zdá se, že něco špatného s sebou přináší i něco dobrého. Ač růst globální teploty způsobuje dřívější tání sezónní sněhové pokrývky, zároveň dovoluje sněhem nepokrytým severským lesům absorbovat více oxidu uhličitého z atmosféry.
Vědci věří, že globální oteplení je primárně způsobeno emisemi oxidu uhličitého pocházejícími z lidské činnosti, jako je třeba spalování uhlí, ropy a dalších surovin, z dopravy nebo vytápění. S tím, jak roste globální teplota, nastávají pozorovatelné změny v zemském klimatu, jako je například rychlejší tání ledovců, růst hladiny moře a častější výskyt extrémních meteorologických jevů.
Aby bylo možné nárůst oxidu uhličitého v atmosféře předpovídat co nejpřesněji, vědci potřebují počítat jak se zdrojem emisí, tak s absorpcí na zemi i v oceánech. Severské lesy jsou známé jako důležitý pozemský „pohlcovač“ uhlíku, ale množství, které dokážou zadržet, je výrazně ovlivňováno množstvím sněhové pokrývky.
Aby bylo možné kvantifikovat změny v absorpci uhlíku, vytvořil projekt ESA GlobSnow denní mapy pokrytí celé severní polokoule. Za podklad přitom použil družicové snímky z let 1979 až 2015.
Tým klimatických vědců a specialistů na dálkový průzkum pod vedením Finského meteorologického institutu (FMI) analyzoval informace a zjistil, že počátek růstu rostlinstva na jaře se za uplynulých 36 let uspíšil v průměru o osm dní.
Kombinací této informace společně s pozemními pozorováními výměny oxidu uhličitého mezi atmosférou a ekosystémem v lesích ve Finsku, Švédsku, Rusku a Kanadě zjistil tým, že čím dříve se začnou lesy probouzet, tím více oxidu uhličitého z atmosféry jsou schopné pohltit. Konkrétně za poslední dekádu to bylo o 3,7 procenta více. Jde tak o jakousi brzdu v růstu množství atmosférického oxidu uhličitého, která pomáhá zvládat rychlý nárůst této látky z lidmi způsobených emisí.
Vědci také zjistili, že posun v jarním probouzení je mnohem větší u euroasijských lesů, než u severoamerických. Ono „větší“ lze vyjádřit i konkrétním číslem: jde o dvojnásobek.
„Družicová data hrají zásadní roli v poskytování informací o proměnlivosti koloběhu uhlíku,“ uvádí profesor Jouni Pulliainen, který vede výzkumný tým při FMI.
„Kombinací satelitních a pozemních informací jsme schopni proměnit informace o tajícím sněhu do informací vyššího řádu o jarní fotosyntetické aktivitě a pohlcování uhlíku.“
Tyto nové výsledky budou nyní využité ke zlepšení našich klimatických modelů a ke zvýšení přesnosti v předpovědích globálního oteplování.
V příštím roce plánuje ESA zlepšit na datech z družic založené záznamy globální sněhové pokrývky s pomocí nového projektu Snow_cci, který se uskuteční v rámci iniciativy ESA CCI (Climate Change Initiative).
