Vesmír jako zákusek?
Všichni kuchaři dobře vědí, že připravit perfektní čokoládovou pěnu je z poloviny věda a z poloviny umění. Mikrogravitační výzkum probíhající pod taktovkou ESA nyní pomáhá potravinářskému průmyslu pochopit onu vědeckou část, která se skrývá za pěnou v mnoha jídlech a nápojích – jako jsou například pusinky nebo káva.
Ne každá pěna totiž vzniká stejným způsobem. Zákazníci očekávají, že čokoládová pěna si zachová svoji strukturu a chuť po celou cestu z obchodu do ledničky. Ale pěna na některých nápojích vypadá prapodivně, pokud nezmizí během několika minut.
Vytvoření „té správné“ pěny je zkrátka opravdu složité. Kapalná složka má tendenci stékat dolů a bublinky praskají, protože jsou pod vlivem gravitace.
Pěnu je tak snadnější studovat ve stavu beztíže, protože jednotlivé bublinky jsou pravidelně rozložené namísto toho, aby větší bubliny plavaly nahoře.
Už od osmdesátých let minulého století se ESA věnuje zkoumání pěny. Tyto výzkumy a získané znalosti pak před deseti lety upoutaly pozornost potravinářské firmy Nestlé.
„Lepší znalosti o pěně může zvýšit kvalitu našich produktů,“ vysvětluje vědecký pracovník z Nestlé Research Centre, doktor Cécile Gehin-Delval.
„Stabilnější čokoládová pěna dává v ústech lepší pocit smetanovosti. A abychom vytvořili opravdu dobrou pěnu na kávě, musíme vytvořit prostředí se stabilními malými bublinkami, které ji udělají lehkou a krémovou.“
Vytvoření pěny v podmínkách mikrogravitace ovšem není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát – vědci zkrátka vědí, jak ji udělat na Zemi. Po několika experimentech bylo nalezeno optimální řešení, které využívá elektromagneticky poháněné písty, které kapalinu vyšlehají do požadovaného tvaru.
Firma Nestlé celý problém zkoumala během parabolických experimentů v letadlech ESA, kde měla možnost zkoumat hardware plus studovat mléčné proteiny během dvacetisekundových period beztíže.
Parabolické lety jsou přitom jen jedním ze způsobů, jak mohou vědci studovat fenomén „nulové gravitace“. Sondážní rakety nabízejí až šest minut beztíže, ale jedinou stálou a dostupnou mikrogravitační laboratoří je Mezinárodní kosmická stanice.
Poté, co výzkumníci prověřili svůj hardware a analyzovali pěnu během parabolických letů, rádi by pokračovali ve svých studiích na kosmické stanici.
Olivier Minster z ESA vysvětluje: „Zhruba polovina produktů, které lze nalézt v běžné ledničce, je založena na pěnách a emulzích. Pokud by se nám podařilo vyvinout stabilnější formy pěny bez nutnosti použití přídavných látek, dokázali bychom prodloužit jejich životnost.“
Naneštěstí pro kosmonauty na Mezinárodní kosmické stanici budou vědci potřebovat jen opravdu velmi malé množství vzorků pro testování. Není tak šance, že by výsledky realizovaných pokusů mohli ochutnat.
