Vířící polární mrak na Titanu je chladný a toxický

Vědci analyzující data získaná automatickou sondou zjistili, že obří polární víry obsahuje zmrzlé částečky toxických sloučenin kyanovodíku.

„Objev ukazuje, že se atmosféra na jižní polokouli Titanu ochlazuje mnohem rychleji, než jsme očekávali,“ vysvětluje hlavní autor studie publikované v časopise Nature Remco de Kok z hvězdárny v Leidenu v nizozemském institutu pro kosmický výzkum SRON.

Na rozdíl od jiných měsíců ve sluneční soustavě je Titan zahalený hustou atmosférou, v níž dominuje dusík a doplňuje ho menší množství methanu a dalších stopových prvků. Titan se od Slunce nachází desetkrát dále než Země, a tak je velmi chladný. Proto methan a další hydrokarbonáty mohou formovat déšť a „pršet“ na povrch, kde formuje řeky a jezera.

Podobně jako Země se Titan vyznačuje střídáním ročních období během své 29 let trvající cesty kolem Slunce na oběžné dráze Saturnu. Každé ze čtyř ročních období trvá zhruba sedm let, přičemž k poslední změně došlo v roce 2009. Tehdy léto přešlo na jižní polokouli do podzimu.

V květnu 2012 ukázaly snímky ze sondy Cassini rozměrný vířící mrak o průměru několika set kilometrů, který nezformoval nad jižním pólem. 

Polární víry je zřejmě důsledkem střídání ročních období, kdy dochází k ohřevu velkého množství vzduchu slunečním zářením v rámci jara na severu. Ten následně putuje dolů směrem k jižní polokouli.

Zvláštním detailem týkajícím se tohoto vířícího mraku je výška, ve které vznikl – zhruba 300 kilometrů nad povrchu Titanu. Mnozí vědci se totiž domnívali, že je to příliš teplá oblast na zformování mraků.

„Opravdu jsme neočekávali, že objevíme tak masivní mrak tak vysoko v atmosféře,“ doplňuje Remco de Kok.

Aby zjistili, co do závratné výše uvedlo tajuplný oblak, rozhodli se vědci analyzovat bohatá data z mise Cassini. Po podrobném rozboru našli důležitou stopu ve spektru slunečního záření odráženého atmosférou Titanu.

Spektrum rozkládá světlo z nebeského tělesa do jednotlivých barev, čímž odhaluje signatury prvků a molekul, které jsou přítomné. Spektrometr VIMS (Visual and Infrared Mapping Spectrometer) na sondě Cassini zjišťuje spektra z mnoha různých míst Titanu: tím mapuje rozložení chemických složek v atmosféře a na jeho povrchu.

„Světlo přicházející z polárního víru ukazuje pozoruhodný rozdíl ve vztahu k dalším částem atmosféry Titanu,“ uvádí Remco de Kok. „A díky tomu jsme odhalili stopy zmrzlých kyanidových molekul – HCN.“