Vzpomínka na mokré časy na Marsu
Vysušená říční údolí s množstvím přítoků jsou patrná na tomto nedávno pořízeném snímku čtvrté planety naší Sluneční soustavy, který získala sonda ESA Mars Express.
Část oblasti Libya Montes, která se nachází na rovníku na hranicích jižních vysočin a severních nížin, byla fotografována s pomocí stereokamery pracující ve vysokém rozlišení 21. února 2017.
Pohoří Libya Montes představuje jeden z nejstarších podobných útvarů na Marsu. Vzniklo během formování 1200 km široké pánve Isidis zhruba před 3,9 miliardami let. Vidět je to na severu kontextové mapy.
Útvary viditelné v širší oblasti indikují, že zde kdysi byly jak tekoucí řeky, tak stojaté masy vody (jako jsou jezera či dokonce moře). Ty nebyly neobvyklé na povrchu planety v rané historii Marsu.
Hlavní říční koryto vedoucí z jihu na severu (zleva doprava na hlavním barevném snímku) vzniklo v oblasti před nějakými 3,6 miliardami let. Podle všeho začíná v dopadovém kráteru na jihu, prochází stěnou kráteru a teče směrem na sever, když cestou kopíruje místní kopce.
Údolí je doplňováno četnými přítoky, což nasvědčuje dávným intenzivním dešťům a s nimi spojeným odplavováními hornin z výše do níže položených oblastí. Stejně tak se předpokládá, že tvar údolí pomohl vytvářet průsaky podzemní vody. Podobný kanál se nachází v pravém dolním rohu scenérie.
Jak ukazují data z družic na oběžné dráze Marsu, mineralogie oblasti Libya Montes je velmi rozmanitá.
Ve vodě tvořené a chemicky pozměněné minerály svědčí o minulé hydrotermální aktivitě, které mohly být spojené se vznikem pánve Isidis. Dopad kosmického tělesa mohl například mobilizovat kapalnou vodu rozpuštěním podzemního ledu. Ta následně reagovala se starými vulkanickými horninami.
Celou scénu pak protkává množství kráterů v různých stupních degradace, které dokládají dlouhou historii oblasti. Zřejmě nejzaznamenáníhodnější jsou dva umístěné vedle sebe blízko středu scény, přičemž jejich probořené stěny je spojují. Společně tak nabývají tvaru číslice osm.
Další zajímavý kráter se nachází na levé straně, umístěný vedle malého pahorku. Jeho okraj se přitom svezl na dno údolí pod ním. Více nalevo je pak místo, kde se malý kráter otiskl do většího – a tím odhalil hlubší vrstvy hornin.
Pestrost geologických útvarů v oblasti – a i na tomto samotném obrázku – ukazuje na dynamické prostředí, kterým planeta procházela v průběhu let. Postupně se posunula z teplého vlhkého klimatu, který dovoloval kapalné vodě volně téct a zůstávat na povrchu, do suchého světa, jenž známe dnes.