Země z vesmíru: oázy na Sahaře

Vlastní město je viditelné v levém horním rohu, zatímco velké umělé zavlažované plochy rozmístěné po celém snímku se jeví jako by byly napsané Braillovým písmem. Mezi městem a zemědělskými plochami jsou k vidění dvě souběžné dráhy letiště Kufra Airport.

Kruhové zemědělské plochy mají až kilometr v průměru. Jejich kruhový tvar je daný na centrálním pilíři ukotveným zavlažovacím systémem, který tvoří dlouhé vodní trubky vycházející právě ze studny uprostřed. Protože v oblasti prakticky vůbec neprší, je pro zavlažování využívána voda čerpaná z velkých hloubek.

Přestože většinu území Libye tvoří právě Sahara, jen asi šest procent jejího území je vhodného pro zemědělskou činnost. A ačkoliv tato země nemá trvalé ženy nebo pozemní rezervoáry vody, má obrovské podzemní zdroje – přírodní prohlubně, které zadržují ohromná množství vody.

Tyto zásobníky jsou dědictvím z doby před deseti tisíci lety, kdy bylo toto území místem řek a jezer, které byly pravidelně doplňovány intenzivními dešti. Těch bylo takové množství, že voda prosakovala do podzemí a zastavovala se o kamenité podloží v hloubce až čtyř kilometrů.

V roce 1983 zahájila libyjská vláda velký projekt stavby umělých řek, v jehož rámci byla pomocí mohutného potrubního systému přivedena z podzemních rezervoárů do obydlených pobřežních oblastí voda pro pití a zavlažování.

Položeny byly tisíce kilometrů potrubí, kterým denně proudí více než šest miliónů kubíků vody ze srdce pouště do pobřežních oblastí.

Japonská družice ALOS (Advanced Land Observing Satellite) získala tento snímek 24. ledna 2011 s pomocí přístroje AVNIR-2 (Advanced Visible and Near Infrared Radiometer), který je schopen fotografovat zemský pokryv a vegetaci ve viditelném a blízkém infračerveném spektru s rozlišením desetimetrových detailů.

ESA podporuje družici ALOS jako misi třetí strany (Third Party Mission). To znamená, že pro ni poskytuje pozemní infrastrukturu a znalosti k získání, zpracování a distribuci dat k uživatelům.