Pozemní část systému Galileo na nejodlehlejších místech planety

Technici strávili hektické vánoční a novoroční svátky na hlavním ostrově souostroví Kerguelen v Indickém oceánu, kde bojovali s časem, aby mohli ve stanoveném termínu instalovat nejnovější senzorovou stanici systému Galileo. Ta má měřit přesnost signálu v regionu, aby bylo – v případě, že to bude nutné – možné provést korekce.

Na tomto odlehlém subantarktickém francouzském území není letiště a loď připlouvá jen čtyřikrát ročně.

Tým techniků zde byl vysazený 13. prosince, přičemž měl čas přesně vymezený: do 8. ledna, kdy měl odplouvat.

„Všechno jsme museli zvládnout během jednoho jediného výletu. Pokud bychom to nezvládli, tak by to prostě už nebylo,“ vysvětluje inženýr pozemních stanic Galileo Fermin Alvarez Lopez.

„Naštěstí mohl tým v tomto případě využít přebytečnou ochrannou stanici pro umístění zařízení systému Galileo.“

„Obvykle totiž začínáme na zelené louce, kam musíme zavést elektrický proud, vybudovat zde ubikace, instalovat antény a elektroniku – a teprve poté se konečně připojit k infrastruktuře Galileo skrze satelit.“

Ač je obydlený především mořskými ptáky a divokými kočkami, Kerguelen je dalek tomu, aby byl nejosamělejším místem projektu Galileo. V severních zeměpisných šířkách lze nalézt norský ostrov Jan Mayen, který je proslulý jako místo s jedním z nejhorších počasí na světě. A i na něm brzy vyroste stanice se senzory pro Galileo.

Základní infrastruktura zde byla vybudována v průběhu loňského jara a léta – a během letošního roku bude oživena. Nachází se na pláži černého písku s naplaveným vybledlým dřevem: na jediném rovném místě celého vulkanického ostrova.

Ostrov Reunion v Indickém oceánu a Nová Kaledonie v Pacifiku jsou naproti tomu mnohem přívětivější. Jejich tropické podnebí však představuje velkou výzvu pro změnu pro elektronické systémy, u kterých je nutné zajistit klimatizaci.

Stanice na Reunionu byla oživena loni v červenci, Nová Kaledonie pak letos v lednu.

„Všechny pozemní stanice, které stavíme po celém světě, jsou víceméně identické, ale musíme je vždy přizpůsobovat odlišným lokálním podmínkám,“ dodává Fermin.

Pozemní systém Galilea je připravený

Celosvětová síť senzorových stanic Galileo (Galileo Sensor Stations) bude trvale monitorovat parametry systému pro potřeby hlavní řídícího střediska, které je umístěno v italském Fucinu. To pak podle aktuálních parametrů služby může připravovat korekční algoritmy.

Tyto korekce budou skrze síť stanic (Uplink Stations) aktualizované a vysílané každý sto minut – v případě potřeby i častěji.

Senzorové nebo vysílací stanice už byly instalovány ve Fucino (Itálie), Kourou (Francouzská Guayana), na ostrovech Svalbard (Norsko), Troll (Antraktida), Reunion a Kerguelen (Indický oceán) a Nová Kaledonie (Tichý oceán). Všechny jsou propojeny se dvěma řídícími středisky systému Galileo, kdy jedno je právě v italském Fucino (má na starosti navigační služby) a druhé v německém Oberpfaffenhofenu (vlastní řízení družic).

Pozemní síť je doplněna o dvě telemetrické, sledovací a vysílací stanice ve švédské Kiruně a v Kourou (Francouzská Guayana). Obě byly v provozu již v okamžiku vypuštění prvního páru družic Galileo v říjnu 2011.

Jakmile budou na oběžné dráze čtyři družice systému Galileo – což je nezbytné minimum potřebné pro zajištění navigačních služeb – může ESA začít koncem letošního léta vyhodnocovat funkčnost celého systému.

„Stanice jsou z větší části automatizované: obsluha je potřebná pouze v případě výměny porouchaných součástek,“ vysvětluje Fermin.

„Pro místa jako je Kerguelen, kde logistika představuje skutečnou výzvu, přitom musíme dostupnost náhradních dílů plánovat opravdu velmi pečlivě.“