Družce zjistily nahromadění vody v Arktidě
Družice ESA odhalily, že v Arktickém oceánu vznikla v posledních patnácti letech „kopule“ z vody. Pokud by se změnil směr v současnosti přetrvávajícího větru, nahromaděné množství vody by se mohlo „rozlít“ do severního Atlantiku a následně způsobit ochlazení Evropy.
Výsledky pozorování jsou pozoruhodné: od roku 2002 se hladina moře ve studované oblasti zvedla o 15 cm, díky čemuž dosáhla objemu zhruba 8000 krychlových kilometrů. To představuje asi deset procent objemu vody, která za tuto dobu doplnila Arktický oceán.
Výzkumníci ze střediska CPOM (Centre for Polar Observation and Modelling) při University College London a z britského Národního oceánografického centra použili data z družic ESA ERS-2 a Envisat, aby změřili hladinu oceánů a její vývoj v západní Arktidě mezi lety 1995 a 2010.
Výsledky publikovali včera v internetové verzi vědeckého časopisu Nature Geoscience.
Vědci dospěli k názoru, že anomálie může být důsledkem silných arktických větrů, které urychlily mořské proudění známé jako Beaufort Gyre. Díky tomu mohlo dojít k „vyboulení“ hladiny.
Případná změna směru větru přitom může vést k tomu, že se tato anomálie „rozlije“ do Arktického oceánu a možná dokonce i do severního Atlantiku.
To by v konečném důsledku mohlo zpomalit klíčové oceánské proudění známé jako Golfský proud – a následně ochladit Evropu.
Proudění totiž pomáhá udržovat na kontinentu relativně příjemné a stabilní klima – ve srovnání s dalšími oblastmi v podobných zeměpisných šířkách.
„Na data jsme se podívali rok po roce a zjistili, že změny ve výšce vodní hladiny ne vždy kopírují chování větru, takže se nyní pokoušíme najít přesnou příčinu toho, co k podobné situaci vede,“ uvádí výzkumnice CPOM a vedoucí celé studie Katharine Giles(ová).
„Jednou z možností je, že mořský led vytváří hranici mezi atmosférou a oceánem. Takže když se změní pokrytí ledem, důsledky větru na oceán se také mohou změnit.“
„Dalším krokem v našem výzkumu je proto zjistit, jak může ledová vrstva ovlivňovat vztahy mezi atmosférou a oceánem. Pak zjistíme, zdali jsou naše domněnky správné, či nikoliv.“
Led v oceánech je možné sledovat různými druhy satelitních pozorování. Mimořádně užitečné při studiu nedostupných oblastí jako je právě Arktida mohou být radarové výškoměry na již zmíněných družicích Envisat a ERS-2.
Envisat je největší kdy postavený satelit pro dálkový průzkum Země. Letos v březnu „oslaví“ desáté výročí práce na oběžné dráze.
Družice ERS-2 se v červenci 2011 odebrala do výslužby, ale vědci mají k dispozici dvacet let pozorování (včetně předchozího satelitu ERS-1) oceánů, pevného povrchu, ledovců a atmosféry. A tato data budou nyní dlouhé roky využívat.
„Byli jsme schopni zjistit tyto informace díky návaznosti misí ERS-2 a Envisat a dlouhodobé dostupnosti satelitních dat,“ uvádí ředitel CPOM a spoluautor výzkumu Seymour Laxon.
ESA bude pokračovat v monitorování Arktidy pomocí chystané řady družic Sentinel, které tvoří součást programu GMES (Global Monitoring for Environment and Security).
Koncem letošního roku je pak očekáváno zveřejnění prvních výsledků týkajících se sezónních změn v ledovém pokryvu, které shromažďuje družice ESA CryoSat-2.
