Vesmírné právo? Žádná sci-fi vysvětluje Karolina Rybářová

Narodila se v Praze, už 7 let ale žije ve Francii kam odešla během studia tlumočnictví na brněnské Masarykově univerzitě. Tam ji ale brzy zlákalo evropské právo a tak změnila zaměření. Od práva evropského byl už jen krok k právu vesmírnému a telekomunikačnímu. Po studiích a šestiměsíční stáži v Eutelsatu uspěla ve výběrovém řízení na pozici Young Graduate Trainee v právním oddělení Evropské kosmické agentury. Tam se teď stará o šíření povědomí o vesmírném právu mezi studenty a právníky. Pomáhá například s organizací Letní školy kosmického práva a politiky nebo soutěže pro mladé právníky „Vesmírný Moot Court.“

Jak Vaše „nekosmické”okolí reaguje na to, když se dozví, že se věnujete vesmírnému právu? Nezdá se jim to trochu zvláštní?

Lidé si často myslí, že si z nich dělám legraci, že jsem si prostě něco vymyslela a teď je zkouším. I hodně mých kamarádů právníků mi říká: „A co vlastně řešíš? Když se srazí dvě UFO?“ Na tenhle vtip už jsem si zvykla. Nakonec se všichni ptají, o čem vlastně vesmírné právo je.

Jak tedy lidem vysvětlujete, co to vesmírné právo je a čím se zabývá?

Složitě. Jeho záběr je velmi široký, od mezinárodního práva veřejného až po právo vnitrostátní soukromé. Říkám tedy, že vesmírné právo je souhrn pravidel, jak z oblasti mezinárodního, tak z oblasti vnitrostátního práva, které se týkaji aktivit ve vesmíru. Složité je to také proto, že pojem "vesmír" není vlastně všemi právníky vykládán jednotně a stále se na toto téma diskutuje a publikuje.

Můžete uvést příklad nějaké kauzy, kterou řeší vesmírní právníci?

Právníci zabývající se vesmírným právem příliš „kauz“ neřeší. Není to obor, který by se dostával před soud. Zabýváte-li se vesmírným právem z pohledu mezinárodního práva, řešíte mezinárodní smlouvy a jejich aplikaci, to je typický příklad práce právníka v ESA. Právník orientovaný na vnitrostátní právo řeší třeba otázky odpovědnosti, například v případě nehody nosné rakety nebo satelitu, s tím je spojená otázka pojištění, dále například převod vlastnictví na oběžné dráze nebo pronájem kapacity satelitu. Často se řeší i o otázky duševního vlastnictví.

Co Vás k vesmírnému právu přivedlo?

Bylo to vlastně štěstí a náhoda. Při studiu ve Francii jsem potkala absolventku Mastera 2 v oboru „Právo vesmírných aktivit a telekomunikací“ profesora Philippa Achillease na Université Paris 11 Sud. Master 2 je francouzská obdoba studia Master of Law, tedy magisterského pátého ročníku. Neváhala jsem ani minutu a na tento obor se přihlásila, jen ten název mě naplňoval nadšením. Ještě větší nadšení samozřejmě nastalo, když jsem na tuto školu byla přijata.

V současnosti pracujete v rámci programu Young Graduate Trainee v Paříži na ředitelství ESA. Ředitelství asi není z pohledu bežného návštěvníka tak atraktivní lokalita jako například technologické centrum ESTEC v Holandsku. Můžete vysvětlit, na čem se na ředitelství pracuje?

Ne, pro běžného návštěvníka skutečně Headquarters, tedy ustředí, není ničím zajímavé. Dělají se tu však rozhodnutí, která určují budoucí směřování ESA a její aktivity. Kromě Generálního ředitele a jeho kabinetu tu lze potkat některé programové ředitele a také delegáty jednotlivých států. Ředitelství je prostě místo, kde se dělá administrativní práce, za zázraky a technickými libůstkami musí člověk třeba do ESTECu, ESRINu, ESACu či jinam.

Co Vám dala účast v programu YGT?

Účast v programu YGT mi toho dává strašně moc, hlavně možnost nahlédnout do světa, o kterém jsem nějakou dobu pouze snila a možnost potkat mnoho užasných lidí, od astronauta až po inženýra, který celou svou kariéru zasvětil projektu Cassini-Huygens (poznámka redakce: Cassini-Huygens byla společná mise americké NASA, evropské ESA a Italské kosmické agentury, která poslala úspěšnou sondu k Saturnu). Dáva mi také možnost účastnit se dění v právním oddělení ESA a vyzkoušet si práci, které bych se chtěla věnovat. Z tohoto programu si odnesu to hlavní a to je zkušenost.

V Česku se o vzdělávacích programech ESA zatím moc neví, přesto, pokud čte tento článek někdo, kdo uvidí v programu YGT zajímavou přiležitost, co si myslíte, ze by měl udělat, aby se do programu dostal?

Neměl by hlavně váhat, jestli to má nebo nemá zkusit! Rozhodně má! Je samozřejmě logické, že k získaní jakékoliv pozice v ESA je nezbytně nutná solidní znalost angličtiny. To je hlavní pracovní jazyk ESA a uchazeč by neměl doufat, že se ji "doučí" při práci. Musí se též přihlásit na post, který vyhovuje jeho profilu. Nicméně není třeba se podceňovat, jak to my Češi máme ve zvyku. Mně osobně určite pomohl fakt, ze jsem vesmírné právo studovala. Dále pak hrál velkou roli fakt, ze mluvím i francouzsky. Jako při každém pohovoru, přihlíží i v ESA váš budoucí nadřízený k vaší povaze a k tomu, jak zapadnete do týmu. Jistou výhodu mají i málo zastoupené národnosti, třeba Češi.

Jak vnímáte význam zapojení České republiky do ESA?

Já osobně ho vnímám jako obrovskou příležitost pro české vědce, inženýry i firmy účastnit se na projektech, ke kterým by se v Česku jinak nikdy nedostali. To není samozřejmě jen případ České republiky, je to případ vetšiny členských zemí. To je vlastně základní myšlenka ESA. Dát znalosti a hlavně peníze dohromady a vytvořit větší a ambicióznější projekty než lze vytvořit na národní úrovni. ESA je pro mě možná nejpovedenější příklad evropské spolupráce a integrace. To je samozřejmě dáno specifickou povahou předmětu zájmu ESA a jeho ekonomickou náročností. Členství České republiky v ESA vnímám jako čest a důvěru v naší vědu a náš průmysl. Ráda zdůrazňuji fakt, že jsme členy ESA již od roku 2008 a byli jsme prvním státem z byvalé komunistické Evropy, který se stal členem ESA.

Myslíte, že se v Česku o ESA a možnostech, které vycházejí z členství v ní dostatečně ví?

Tak tady je odpověď nasnadě. Samozřejmě, že neví. Málokdo ví, co je ESA a ještě méně lidí ví, že jsme jejími členy. Lidé neví, že ESA je samostatná mezinárodní organizace a že není součástí Evropské unie. Nicméně si nebudeme nic nalhávat, řeknete-li v Paříži, že pracujete v ESA, hodně lidí odpoví: „A co to je ESA?" Okruh lidí, které členství zajímá a kteří na něm mají přímý zájem, je malý. Nicméně to nic nemění na faktu, že by podle mého názoru měla být informovanost větší. Média by se měla více o ESA zajímat. Lidé by měli vědět, že v dnešní době jsou jakékoliv vesmírné projekty zaměřeny hlavně k jejich každodennímu užitku, ať už se jedná o navigační systém Galileo nebo pozorování Země v rámci projektu GMES. Stejně jako se ve školách učí o EU, tak by se měla zmiňovat i ESA. Umím si představit i velmi poutave články v novinách, které by spousta lidí ráda četla.