Přesná navigace EGNOS nastartovala tichou revoluci v oblasti přistání letadel

Dnes už je více než 180 evropských letišť certifikováno k používání evropské služby EGNOS (European Geostationary Navigation Overlay Service) při přibližování na některé dráhy. Jde přitom o přistávací manévry na největších letištích jako je Charles de Gaulle v Paříži, Frankfurt nebo Schiphol v Amsterdamu. Díky systému EGNOS přitom budou bezpečná přistání možná i v případě, že dojde k úplnému výpadku letištní techniky.

EGNOS funguje zvýšením přesnosti navigačních signálů amerického systému GPS nad většinou evropského území. Systém je přitom navržený tak, aby byl dostatečně spolehlivý pro na bezpečnost kritické nasazení v letecké dopravě. Krom toho má ovšem celou řadu dalších využití: od zemědělství k dopravě silniční, železniční nebo lodní.

Aplikace EGNOS jsou k dispozici v obchodech Apple a Google Play. Nabízí snadný přístup k veškerým se službami EGNOS spojeným informacím jako jsou oficiální dokumenty, historická i stávající data o přesnosti a kontakt s podporou fungující v režimu 24/7.

Základem systému EGNOS je síť pozemních monitorovacích stanic napříč Evropou, která provádí nezávislá měření signálu GPS. Díky tomu mohou být spočítané korekce, které následně zvyšují přesnost GPS. Tyto informace jsou ke koncovým uživatelům předávané v reálném čase skrze trojici družic na geostacionární dráze.

Možnost chyby této služby je jen jedna ku deseti miliónům. Pokud by z nějakého důvodu došlo k jejímu překročení, uživatelé jsou do šesti sekund informováni. Výsledkem je, že systémem EGNOS vylepšený signál splňuje extrémně vysoké standardy nastavené Úřadem pro civilní letectví, které v Evropě adaptuje organizace pro bezpečnost letecké navigace Eurocontrol.

Provoz systému EGNOS spadá do odpovědnosti evropské agentury GSA při Evropské komisi a je provozovaný organizací ESSP (European Satellite Services Provider).

EGNOS je evropským ekvivalentem amerického systému WAAS (Wide Area Augmentation System), což byl první koncept zpřesňování satelitní navigace na světě. Americký a evropský systém byly pečlivě navržené tak, aby vedle sebe mohly bez jakékoliv kolize fungovat.

Další podobné regionální systémy, které pracují se stávajícími navigačními prostředky, jsou buď již v provozu (Japonsko, Indie, Kanada) nebo ve fázi návrhu či vývoje (Rusko, Čína, Jižní Korea, státy západní Afriky a Austrálie).

Skrze proceduru LPV-200 (Localiser Performance with Vertical guidance 200 feet) signály z vesmíru vedou piloty skrze jakékoliv počasí na přistání, a to do výšky 60 m nad dráhu. Zde již musí mít piloti vizuální kontakt se zemí a mohou učinit závěrečné rozhodnutí o (ne)provedení přistávacího manévru.

EGNOS nabízí přístup za jakéhokoliv počasí ke všem certifikovaným typům přibližování – přitom každá strana dráhy vyžaduje svoji vlastní nezávislou certifikaci – bez nákladné investice do pozemní infrastruktury ILS (Instrument Landing Systém). Přibližování na základě družicových dat také bývá plynulejší a více úsporné z hlediska spotřeby paliva.

Menší letiště, která si nemohou dovolit pozemní zařízení, těží z přínosu systému nejvíce. Nasazení EGNOSu totiž mj. znamená, že mohou fungovat za jakéhokoliv počasí.

ESA má hlavní roli v budoucím vývoji systému EGNOS. Spolupracuje přitom s firmami Thales Alenia Space a Airbus Defence and Space plus jejich subkontraktory na návrhu, vývoji, nasazení, ověření a zkouškách nově navržených prvků.

Zatímco stávající systém je odkázaný výhradně na GPS, příští generace „EGNOS V3“ bude kombinovat použití GPS s vlastním evropským navigačním systémem Galileo. Tím se ještě více zvýší přesnost a spolehlivost. Do služby by měl vstoupit kolem roku 2025.