Známky minulé tekoucí vody na Marsu

Dnes vidíme Mars jako chladný a suchý svět, ale mnoho důkazů svědčí o tom, že jeho minulost byla jiná. Výzkum v posledních letech ukazuje, že planety kdysi měla silnou a hustou atmosféru, která byla schopná udržovat teplo. Díky tomu vzniklo prostředí, v němž mohla existovat na povrchu voda v kapalném stavu.

Přestože to už dávno není pravda, vidíme dosud na povrchu jasné stopy minulé vodní aktivity. Snímek sondy Mars Express ukazuje jednu z takovýchto oblastí: systém údolí v jižních vysočinách Marsu, který se nachází východně od velkého známého dopadového kráteru pojmenovaného Huygens severně od největší impaktní planiny na planetě nazvané Hellas. Se stářím 3,5 až 4 miliardy let jsou jižní vysočiny jednou z nejstarších a krátery nejposetějších oblastí na Marsu, přičemž právě zde je možné nalézt celou řadu stop po dávné tekoucí vodě.

Topografie oblasti naznačuje, že voda tekla dolů ze severu (na barevném topografickém a 3D pohledu napravo) na jih (vlevo). Cestou vytvářela až dva kilometry široká a 200 metrů hluboká údolí. Ty vidíme v dnešní podobě, kterou utvářela silná eroze. Ta má podobu zborcených okrajů nebo uhlazených a roztříštěných okrajů údolí: viditelné jsou zvláště v údolích směřujících z východu na západ.

Celkově se zdá, že se údolní systém výrazně rozvětvuje, což vytváří vzory podobné větvím stromu vycházejícím z kmene uprostřed. Tento druh morfologie je známý jako „dendritický“: jde o termín odvozený od řeckého slova pro strom (dendron) a na snímcích ze sondy Mars Express je zcela zřejmé, proč. Různá koryta se šíří ze středového údolí, čímž vytvářejí menší přítoky. Ty se po cestě dále dělí.

Tento typ dendritické struktury je možné nalézt v odvodňovacích systémech na Zemi. Velmi dobrým příkladem je řeka Yarlung Zangbo, která se vine ze západního Tiberu skrze Čínu, Indii a Bangladéš. V případě snímků Marsu byly tyto boční kanály pravděpodobně zformovány vodou odtékající ze silného říčního proudu, a to v kombinaci s rozsáhlými dešti. Tento tok tak zřejmě přetvořil existující terén na Marsu, dal vzniknout novým cestám a vytvaroval novou krajinu.

I když není jisté, odkud všechna voda původně přišla – srážky? podzemní zdroje? tající ledovce? – v každém případě vyžadovala v minulosti mnohem teplejší a vlhčí podnebí, než můžeme na planetě Mars pozorovat dnes.

Zásadní otázkou pak je, zdali toto teplejší a vlhčí klima nevytvořilo podmínky vhodné pro udržení života. To je ostatně téma, které je středobodem celého průzkumu Marsu. V příštím roce společně ESA a Roskosmos vypustí misí ExoMars, která se bude skládat z roveru (aktuálně pojmenovaného Rosalind Franklinová) a povrchové vědecké platformy. Rover se vydá do různých míst zájmu, kde bude vrtat pod povrch ve snaze najít stopy života. Půjde o první misi svého druhu v historii. Mezitím jiná sonda ESA ExoMars TGO (Trace Gas Orbiter) pokračuje v analyzování atmosféry s mnohem větším rozlišením, než kdy v historii. V tomto případě jde o zmapování plynů potenciálně spojených s biologickou nebo geologickou aktivitou a o identifikaci podpovrchových míst, kde je přítomný vodní led nebo některé minerály.

Tato posloupnost kosmických sond u Marsu – jak na oběžné dráze, tak na jeho povrchu – zaručuje ESA dlouhodobou přítomnost z hlediska vědy i průzkumu. Dalším krokem ESA společně s mezinárodními partnery je studování možného návratu vzorků hornin z Marsu na Zemi. Jde o ambiciózní úkol, který se ovšem může stát vědeckým pokladem pro celé nadcházející generace.