Kolabující převis odhalil interiér komety

Náhlé a krátkodobé výtrysky byly během dvouleté mise sondy Rosetta u komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko pozorovány poměrně často. Vědci řešili možnosti jejich původu a domnívali se, že by výtrysky mohly ukazovat na kolaps slabého erodovaného povrchu, který byl náhle obnažený a jehož nestabilní materiál byl náhle ohřátý, což vedlo k jeho rychlému odpaření.

Ve studii publikované v časopise Nature Astronomy vědci poprvé prokázali spojení mezi výtrysky a rozpadajícím se útesem, což nám pomáhá lépe pochopit procesy stojící za podobnými událostmi.

První snímek komety pořízený z bezprostřední blízkosti v září 2014 ukazoval 70 metrů dlouhou a metr širokou prasklinu na významném útesu následně pojmenovaném Aswan (Asuán) v oblasti Seth na větším ze dvou „laloků“ komety.

Během následujícího roku se kometa přiblížila na své pouti Sluneční soustavou ještě více ke Slunci. A díky tomu rostla rychlost odpařování ledu; pára pak cestou do vesmíru s sebou strhávala částice prachu. Sporadické a krátké uvolňování prachu a plynu pak byly dávány do souvislosti s výtrysky.

Jeden z nich byl zachycený navigační kamerou sondy Rosetta 10. července 2015, přičemž se jej podařilo vystopovat až k místu na povrchu komety v oblasti Seth.

A když byl při nejbližší následující příležitosti o pět dní později převis Aswan fotografovaný, byla k vidění ostrá a jasná hrana na místě, kde byla dříve výše uvedená prasklina. A dole pod 134 metrů vysokým převisem se nacházelo množství nových balvanů o velikosti přes jeden metr.

„Naposledy jsme prasklinu viděli nedotčenou 4. července. Následujících deset dní jsme nezaznamenali žádný výtrysk. Díky tomu jsme přesvědčeni, že výtrysky, které jsme pozorovali, lze přímo spojit s kolapsem převisu,“ uvedl vedoucí studie Maurizio Pajola.

Událost také nabídla unikátní příležitost studovat, jak se nedotčený led jinak pohřbený desítky metrů pod povrchem komety proměňuje poté, co se jeho vodní složka v následujících měsících postupně odpařovala.

Po události bylo také odhadnuto, že místo vzniklé kolapsem převisu je nejméně šestkrát jasnější, než zbytek povrchu kometárního jádra. Do 26. prosince 2015 ovšem jasnost poklesla na polovinu, což naznačuje, kolik vodního ledu se do té doby odpařilo.

A do 6. srpna většina obnaženého podloží útesu změnila svoji jasnost na „kometární průměr“. Jako připomínka událost zůstal jen jeden jasnější blok.