Data z projektu CryoSat jsou nyní otevřena pro každého

Díky ztrátě původní družice CryoSat kvůli selhání nosné rakety v roce 2005, museli vědci z celého světa čekat několik nekonečných let na kvalitní informace o síle ledového příkrovu – uvolnění prvních dat tak ještě nabývá na důležitosti a významu.

Manažer mise ESA CryoSat Tommaso Parrinello oznámil uvolnění prvních dat na workshopu CryoSat Validation, který právě probíhá. Doslova uvedl: „Jsme velmi potěšeni, že můžeme oznámit důležitý milník na naší misi, který navíc přichází pouhých několik málo týdnů po převzetí satelitu z ověřovacího do operačního provozu.“

„Ode dnešního dne bude mít mezinárodní vědecká komunita volný a snadný přístup k měřením uskutečněným družicí CryoSat. Jedná se o unikátní sadu dat, s jejichž pomocí můžeme studovat, jaký dopad mají změny klimatu na zemské ledovce.“

Již dříve satelitní pozorování odhalila, že plocha ledu v polárních oblastech se zmenšuje, ovšem mise CryoSat má tento poněkud zjednodušený obrázek doplnit o detailní hodnoty – třeba jak se mění nejen plocha, ale i tloušťka ledovcového příkrovu, a to na mořích i na pevninách.

Spojené informace o ploše ledovců plus o jejich tloušťce nám poskytnout jasnou představu o tom, jak se objem vody vázané v ledovcích mění.

Družice CryoSat se do vesmíru dostala loni v dubnu, přičemž jak samotný satelit, tak pozemní segment celé mise zatím fungují nad očekávání dobře.

Jak řekl profesor Duncan Wingham z University College London: „Je potěšující vidět tato vědecká data uvolněná pro široké použití a zpracování. Stejně tak je to vynikající výkon od týmů ESA, že něco podobného dokázaly nabídnout vědecké komunitě tak záhy po vypuštění družice.“

„Zatím jsme věděli, že zařízení CryoSat produkuje extrémně přesná pozorování, teď je můžeme začít převádět do skutečných vědeckých poznatků.“

CryoSat nese sofistikovaný radarový výškoměr, který je schopen měřit tloušťku ledovcového příkrovu s přesností na centimetry – a z dlouhodobého hlediska tak detekovat změny v ledovcích. Terčem pozornosti budou zvláště hrany ledovců, kde se velká ledovcová pole Grónska a Antarktidy rozpadají.

Mimořádnou vlastností, která CryoSat odlišuje od podobných předchozích projektů je právě schopnost detekovat změny v objemu stejně jako fakt, že satelit může provádět svá pozorování mnohem blíže zemským pólům, než jakákoliv dřívější družicová mise.

Klíčovým předpokladem přesných pozorování je přitom schopnost satelitu sledovat rozdíl mezi odrazem radarových signálů od ledovcového příkrovu – a od vodní hladiny, na které se ledovce často nacházejí.

Snímek nahoře představuje promítnutí dat z družice CryoSat do radarového snímku jiné mise ESA, satelitu Envisat. Ukazuje, že odrazy zachycené radarem CryoSatu přesně odpovídají vodním kapsám v mořském ledu.

První pozorování z mise také ukázala, že data z CryoSatu mohou být použita pro lepší pochopení toho, jak dochází ke změnám cirkulace v oceánech u polárních oblastí díky tomu, že ledovcový příkrov ustupuje.

Družice je schopná operovat až na 88 stupňů zeměpisné šířky, takže jsme schopní začít zaplňovat mezery v „topografii dynamiky oceánů“, což je vodní hladina na geoidu – tvar imaginárního globálního oceánu, jak by vypadal bez přítomnosti větru, přílivu a proudů.