Debata o tání ledovců zdůraznila důležitost družicového průzkumu
Intenzivní veřejná debata o tom, jak rychle mohou Himaláje přijít o své ledovce, jen podtrhuje nutnost trvalého monitorování ledovců s pomocí satelitních systémů.
Ledovce jsou totiž považovány za nejspolehlivější detektory změny klimatu a navíc mají zásadní vliv na dostupnost volné vody, takže znalost jejich aktuálních změn a odhad budoucího chování jsou středem velkého zájmu klimatických vědců a vlád. Klíčem ke sledování a hodnocení těchto změn nebo modelování jejich budoucího vývoje je existence detailního „inventáře“ ledovců.
Data z družic umožňují vědcům přesně měřit rozsah ledovců, a poskytnout tak důvěryhodné podklady pro modelování budoucích trendů. Stejně tak umožňují lokální měření rozšířit do globálních měřítek. Tato schopnost družic je neocenitelná, takže organizace GCOS (Global Climate Observing System) už dlouho žádá o systematické monitorování ledovců s pomocí družic, které má pomoci s realizací Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu.
ESA zahájila již v roce 2007 projekt GlobGlacier jako významnou část úsilí o vývoj a aplikaci existujících metodik sledování ledovců s pomocí družic. GlobGlacier, součást programu ESA „Data User Element“, poskytuje data pro zhruba dvacet tisíc z odhadovaných 160 tisíc celosvětových ledovců, takže jejich vývoj může být odpovídajícím způsobem sledovaný.
Kašmír, součást indických Himalájí, je jednou z vybraných oblastí, o jejichž ledovcích a jejich změnách je k dispozici velmi málo nebo vůbec žádné informace. Program GlobGlacier se proto snaží shromáždit dlouhodobá data týkající se více než tisícovky ledovců v této oblasti.
Databáze informací o ledovcích kombinuje výstupy na archivovaných datech z přístrojů TM (Thematic Mapper) a ETM+ (Enhanced Thematic Mapper Plus) družice Landsat společně s topografickými informacemi z mise SRTM (Shuttle Radar Topography Mission) a modelu GDEM (Global Digital Elevation Model) z projektu ASTER (Advanced Spaceborne Thermal Emission and Reflection Radiometer).
Jakmile je k dispozici nějaká série vhodných snímků z různých dob, mohou být vypočteny změny o délce a ploše ledovců. „Takováto data umožní vědcům vyhodnotit skutečný vliv změn na větší region, což znamená i lepší hodnocení dopadů klimatických změn,“ vysvětluje manažer projektu GlobGlacier Frank Paul z University of Zurich.
Výše zobrazená animace, která je založená na datech z přístroje TM pořízených 15. listopadu 1990 a přístroje ETM+ 1. srpna 2001, ukazuje změny v rozloze ledovce, ke kterým došlo během této doby v severovýchodní oblasti Gaggotrijského ledovce (Garwhalská část Himalájí).
Zatímco většina menších a sněhem nepokrytých ledovců vykazuje ve sledovaných obdobích podstatný úbytek, velké kompaktní a sněhem pokryté ledovce se příliš nezměnily. Některé z nich se dokonce zvětšily. Některé ledovce v nižších polohách jsou v srpnu 2001 prakticky bez sněhové pokrývky.
Družice ESA ERS-1, ERS-2 a přístroj ASAR (Advanced Synthetic Aperture Radar) na observatoři Envisat poskytují informace o rychlosti pohybů vybraných ledovců. Snímek napravo ukazuje takovouto rychlost pohybu na ledovci Baltoro v Pákistánu, přičemž vychází z dat přístroje ASAR v letech 2003 a 08.
Nová iniciativa ESA Climate Change Initiative vytváří robustní a dlouhodobé záznamy základních klimatických proměn, tak může stavět na výsledcích projektu GlobGlacier. Má přitom za cíl radikálně vylepšit jeho algoritmy pro sledování ledovců a trvalé aktualizování informací souvisejících právě s ledovci.
