Motory evropské lunární sondy prošly sérií testů
Evropský záměr poslat sondu na jižní pól Měsíce v roce 2018 dostal další životadárný impuls poté, co byly provedeny úspěšné zkoušky raketových motorů, s nimiž se pro tuto misi počítá. Robotický přistávací modul má odzkoušet nové techniky a technologie před dalšími pilotovanými výpravami na Měsíc – a zároveň má vyhodnotit rizika výsadkového manévru.
Protože Měsíc nemá žádnou atmosféru, lunární přistávací zařízení (Lunar Lander) se nemůže spoléhat při snižování své rychlosti na padáky. Namísto toho bude muset použít motory, a to ne zcela konvenčním způsobem.
Jeden z těchto motorů byl nedávno zkoušený ve specializovaném testovacím zařízení společnosti Astrium v německém Lampoldshausenu.
Zkušební komora byla nastavena tak, aby vytvářela vakuum a napodobovala teploty panující na Měsíci: tedy takové, kterým bude muset přistávací zařízení čelit na své cestě vstříc lunárnímu povrchu.
Simulovaný byl kompletní sestupový manévr až do okamžiku kontaktu s povrchem: motor při něm byl opakovaně zapalovaný na krátkou dobu, přičemž se ovšem rozžhavil až na 1100 stupňů Celsia.
Podle Bérengère Houdou z ESA byly získané výsledky pozitivní: „Práce motoru byla bezproblémová a stabilní, pracoval prostě skvěle. A to fungoval přesně v takových podmínkách, v jakých by měl operovat i Lunar Lander.“
Aby ušetřili peníze a čas potřebné na vývoj nového motoru, rozhodli se inženýři ESA pro prověřený a osvědčený motor z evropského „kosmického náklaďáku“ ATV (Automated Transfer Vehicle).
ATV už má za sebou dvě plně automatické mise na Mezinárodní kosmickou stanici, kam dodal zásoby a kde provedl sérii motorických manévrů, jimiž stanici „popostrčil“ na vyšší oběžnou dráhu.
Třetí ATV se pak chystá ke startu ve druhé polovině tohoto měsíce.
Jenomže přistání na Měsíci je něco úplně jiného, než setkání s kosmickou stanicí. Proto bylo nutné provést sérii těchto zkoušek: bez nich nebylo vůbec jasné, zdali motor původně určený k jinému úkolu, lunární přistání zvládne.
Před přistáním bude Lunar Lander kroužit kolem Měsíce ve výšce nějakých 100 kilometrů nad povrchem. Aby bylo možné sestoupit do oblasti jižního pólu Měsíce, bude hlavní motor zapnutý na deset minut – a série motorů převzatých z ATV bude zařízení natáčet tak, aby provedlo bezpečné přistání.
Na Měsíci přitom není žádná GPS navigace, takže Lunar Lander se bude muset orientovat pomocí digitálních snímků povrchu a rozpoznávání útvarů na něm.
Další informace potřebné pro bezpečné přistání dodá laser, který bude zajišťovat vyhnutí se nebezpečným kamenům či hranám kráterů v přistávací oblasti.
Výkonný palubní počítač na palubě sondy Lunar Lander bude s pomocí těchto informací vybrat bezpečnou oblast pro přistání – a to zcela bez jakéhokoliv zásahu ze Země. Celý systém přitom bude tvořený výhradně evropskou technologií.
